XXV.
V životě každého řádného chlapce nastanou chvíle, kdy pocítí zuřivou touhu, ujíti kamsi a vykopati v zemi skrytý poklad. Také Toma napadla jednoho dne taková touha. Vyběhl z domu vyhledat Pepíka Harpera, avšak marně hledal. Pátral po Béňovi Rogersovi; ten odešel na ryby. V tom napadl Frantíka Finna zvaného »Rudá Ruka«. Frantík by se mu hodil. I vzal ho Tom stranou a důvěřivě se mu svěřil se svým plánem. Frantík nenamítal ničeho. Frantík nikdy ničeho nenamítal, jednalo-li se o účastenství v podniku slibujícím zábavu a nevyžadujícím kapitálu; neboť měl hrozný nadbytek onoho času, který se nerovná penězům.
»A kde budeme kopat?« tázal se Frantík.
»Inu, kdekoli.«
»Co pak jsou poklady všude?«
»Nikoli, nejsou všude. Bývají ukryty jen na přepodivných místech — buď na ostrovech, nebo ve zpuchřelých skříních ukrytých pod koncem větve starého, suchého stromu, v místě, na něž stín
