Potterovi a jistě že by mu ještě více pomohly, kdyby jen mohly.«
Tom přišel domů zničen a měl té noci hrůzyplné sny. Dva následující dny obcházel soudní síň, neodolatelnou silou puzen dovnitř; usiloval však zůstati venku. Frantíkovi se vedlo podobně. Zúmyslně se hoši sobě vyhýbali. Čas od času odešli, však neblahé ono kouzlo vždycky je zase přitáhlo. Tom napjal po každé sluch, šel-li někdo ze soudní síně, ustavičně však slyšel jen zdrcující zprávy; útrapy hnaly se čím dál nemilosrdněji na hlavu ubohého Pottera. Ke sklonku druhého dne mluvilo se v osadě všeobecně, že svědectví »Rudého Józy« je pevné, neotřesené, a že nemůže býti pochyby, jak dopadne soudcovský výrok.
Toho večera Tom nebyl doma; oknem šel spat. Byl hrozně rozčilen. Několik hodin trvalo, než usnul. Celá osada se shromáždila následujícího jitra v budově soudní; nastal veliký den. Obojí pohlaví bylo asi stejnou měrou zastoupeno v naplněné posluchárně. Po delší době všeobecného očekávání porotcové vkročili a usedli na svá místa; krátce na to Potter, bledý a přestrašený, bázlivý a zoufalý, s řetězy na těle přiveden byl do síně a umístěn tak, by ho každý zvědavec mohl pozorovati; podobně bylo vidět též »Rudého Józu«; byl vyzývavý jako vždy. Pak nastalo opět mlčení; potom přišel soudce a šerif ohlásil
