Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/209

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

»Ani jediné slůvko, na mou duši ne. Proč se ptáš?«

»Inu, bál jsem se.«

»Tome Sawyere, ve dvou dnech by bylo po tobě, kdyby se to prozradilo. Však ty to dobře víš.«

Tomovi se ulehčilo. Po chvilce pravil:

»Frantíku, za nic na světě to neřekneš, viď, že ne?«

»Já — a říci to? Inu, kdybych si zrovna přál, aby mne ten divoch utopil, možná, že bych si dal říci. Jinak se to státi nemůže.«

»Tak tedy je všecko v pořádku. Dokud budeme mlčeti, nic se nám nemůže státi. Musíme však znova složit přísahy. Je tu větší jistota!«

»Dobrá tedy.«

S hroznými obřady znovu přísahali.

»O čem to, Frantíku, lidé tolik mluví? Slyšel sem takové řeči!«

»O čem mluví? Inu, samý Potter a stále nic než — Potter. Vlasy mi hrůzou na hlavě vstávají; hned bych se někam schoval.«

»Mně se vede podobně. Po chudákovi je asi veta. Není ti ho chvílemi líto?«

»Stále ho lituji — stále. Není sice k ničemu; však neublížil nikomu ničím. Snad že si trochu zarybaří a peníze za ryby propije — a pak se trochu toulá; ale, Božíčku, vždyť to děláme všichni, neb alespoň většina nás — faráři a jiní. Má však dobré srdce — onehdy mně dal půl