Její vidění vyplnilo asi deset psaných stránek a skončilo naučením pro nepresbyteriany tak beznadějným, že bylo první cenou vyznamenáno.
Tato práce se pokládala za nejjemnější začátečnický pokus celého večera. Obecní měšťanosta udíleje autoru cenu, vřele řečnil, podotýkaje, že to je »nejtklivější práce, kterou kdy slyšel, a že sám Daniel Webster by se za ni nemusil stydět«.
Mimochodem zde poznamenávám, že počet prací, při nichž bylo nadbytečně užito slůvka »krásný« a při nichž k lidské zkušenosti jako ku »stránce života« bylo poukazováno, tentokráte překročil obvyklou míru.
Nyní pan učitel, v nejvyšší míře nachmelený, odstrčil židli, obrátil se k posluchačstvu zády a začal na tabuli kresliti mapu Ameriky, chtěje zkoušeti žáky ze zeměpisu. Však nejistá jeho ruka špatně mu sloužila, a tlumený smích rozlehl se síní. Poznal, oč se jedná, i chtěl chybu napraviti. Smazal s tabule čáry, a kreslil znovu; však nyní je zkroutil ještě hrozněji a smích se proto hlasitěji ozval. Věnoval plnou pozornost svému dílu, odhodlán, že se nedá mýliti smíchem. Cítil, že na něm zraky všech spočívají; zdálo se mu, že nyní již dobře kreslí, a přec chechtot neustával; ano zřejmě se vzmáhal.
A proč by se nesmáli!? Nahoře nalézala se komůrka s otvorem právě nad jeho hlavou; tímto otvorem dolů se snášela kočka, na provaze uvá-
