a nejbezbožnější děvčata z celé školy mívají nejdelší, přísně náboženská naučení. Však dosti o té věci. Pro pravdu se lidé nejvíce hněvají. Vraťme se ke »zkoušce«. První ze čtených přednášek měla název: »Jaký to život?!« Uvedu zde čtenáři krátký její výtah. Snad jej snese.
»Jak rozkošné jsou dojmy mladistvé mysli těšící se v průběhu všedního života na ohlášenou slavnost! Její obrazotvornost horlivě maluje růžovými barvami obrazy rozkoše. Rozkoši chtivá »kněžka mody« myšlénkami svými dlí v prostřed slavnostního davu, jsouc »předmětem všeobecné pozornosti«. Svůdné její tělo, oděné ve sněhobílý šat, víří bludištěm vesele křepčících davů; její oko září nejjasněji, krok její vznáší se nejlehčeji z celého veselého shromáždění. V slastných těchto myšlénkách rychle jí ubíhá čas, a konečně přikvapí kýžená hodina, jež ji má uvésti do ráje, o němž tak rozkošně snila. Očarovaná její duše zří všechno jako v báchorce! Výjev následující kouzlem předčí předcházející. Však za chvíli pozná, že pod pěkným nátěrem všecko je marností světskou; lichotná slova, jež dříve kouzlem plnila její duši, urážlivě zní v její ucho; taneční síň pozbyla pro ni půvabů svých; s podkopaným zdravím a s roztrpčenou myslí odchází z plesu, pevně přesvědčena, že rozkoše pozemské nemohou ukojiti tužby duše!«
A tak to jde dále a dále. Občas mezi před-
