písma zasvětili do svého podniku, sdělili jemu, oč se jedná, a žádali ho, by jim též pomocí přispěl. Z příčin ryze osobních těšil hocha tohoto jejich záměr, neboť pan učitel k jeho otci chodíval na stravu, a zavdal chlapci dosti příčin k nenávisti. Za několik dní pojede paní učitelová někam na návštěvu; jejich plánu nebude nic překážeti; — na významné okamžiky v životě svém připravoval se pan učitel tím, že se předem řádně nachmelil, a synek malířův slíbil, že večer před »slavnostní zkouškou«, až bude pan učitel v náležitém stavu spáti ve své lenošce, »všecko zařídí«; a pak ho v pravý čas v poslední chvíli do školy vzbudí.
Zajímavá ta příležitost časem nastala. — O osmé hodině večerní byla budova školní osvětlena a ozdobena věncovím z listů a květin. Pan učitel trůnil ve velké židli na zvýšeném podiu před tabulí. Oči jeho hleděly opile do světa. Tři řady lavic po každé straně a šest lavic uprostřed zaujala honorace městečka a rodičové dítek. V levo, za řadami hostů nalézali se na rozsáhlém prostranství školáci, kteří měli býti toho večera zkoušeni; řady malých chlapců, umytých a vyšňořených až jim bylo hrozně úzko, řady hloupě zevlujících velkých hochů; sněhobílé řady děvčat a slečen oděných v kment a mušelín, náramně hrdých na obnažené ruce, na šperky po babičce zděděné, na růžové i modré stužky a květiny ve vlasech. Zbývající místo v síni vyplnili ostatní žáci.
