Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/189

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

spočinul její zrak na pěkném, barvotiskovém, titulním obrázku, představujícím — tělo lidské. Náhle však padl stín na tuto stránku, a do síně vkročil Tom Sawyer a zahlédl ten obrázek. Rebeka chňapla po knize, by ji zavřela, nešťastnou náhodou však obrázek v polovici roztrhla. I vhodila knihu do stolku, otočila klíč, a dala se z hanby i zlosti do pláče.

»Tome Sawyere, to je opravdu nejvýš hanebné, přikrásti se ke člověku a prohlížeti, nač se dívá.«

»Kterak jsem mohl já věděti, že se na něco díváš?«

»Styď se, Tome Sawyere; teď to na mne povíš, viď; ach, co si počnu, já ubohá!? Budu bita, a já nikdy, nikdy ještě nebyla ve škole bita.«

Pak si dupla nožkou a zvolala:

»Řekni si to, chceš-li! Však já také něco vím. Počkej, však ty uvidíš! To je ohavné, ohavné, ohavné!!« a vyběhla ze školy znova propnuknuvši v nářek.

Tom stál mlčky, zmaten poněkud tímto překvapením. Pak si řekl v duchu:

»Je to divný blázen — taková holka! Nebyla ještě ve škole bita! Hlouposti! co je výprask! Takhle může mluvit jen holka — jsou tak měkoučké a bojácné. Nebudu ovšem starému Dobbinsovi žalovat na tohle malé třeštidlo, poněvadž mohu vykonati svoji pomstu způsobem méně mrzkým; ale jak? Starý Dobbins se bude ptát, kdo roztrhl