Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/18

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

odpuzovala. Vzpomněl si totiž, že u studny se shromažďuje četná společnost. Bílých, mulatských i černých hochů i děvčat vždy tam dost, a celá ta společnost seděla, vyměňovala si hračky, hádala se, prala se, zpívala i zevlovala. I vzpomínal si, že ač byla pumpa jen na sto padesát kroků vzdálena, Jim přece se s konví dříve než za hodinu nevracel; a to obyčejně ještě musil někdo pro něj dojíti.

Tom pravil:

»Poslechni, Jime, dojdu pro vodu, budeš-li zatím za mne bílit.«

Jim zavrtěl hlavou a pravil:

»Nemohu, mladý pane. Stará paní říkala mi, že mám jít pro vodu, a že se nesmím nikde s nikým stavět. Pravila mi, že mne snad bude pan Tom prosit, abych za něj plot natíral, že však mám jít svou cestou a hledět si své práce — na tom bílém plotě prý jí moc záleží.«

»Ale, Jime, kdopak by dbal její řeči. Tak mluví vždycky. Dej sem tu konev — v minutě jsem zde zpátky. Ani se ničeho nedoví.«

»Nesmím, pane Tome. Stará paní by mně hlavu utrhla. Jistě, že by to učinila.«

»Teta! vždyť ani uhodit pořádně nedovede — klepne náprstkem přes hlavu a rád bych věděl, kdo by si z toho něco dělal! Mluví ovšem strašlivé věci, ale její řeč přece nebolí — ani, když křičí. Jime, dám ti krejcar. Dám ti čtyrák!«

Jim se rozpakoval.