Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/164

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

lese, chystajíce se přepadnouti anglickou nějakou osadu.

Ponenáhlu se oddělili ve tři nepřátelské kmeny, vyskakovali s hroznými vzkřeky válečnými ze zálohy jeden na druhého a tisíckráte se vzájemně skalpovali. Byl to den bohatý na vraždy. Proto se jim tolik líbil.

Na večer sešli se v ležení hladoví a spokojení hoši. Tu však povstala nesnáz — nepřátelští Indiáni nemohou přece spolu jísti chléb pohostinství, dokud není uzavřeno příměří a uzavříti mír bez vykouření dýmky míru jest holou nemožností. O jiném způsobu aspoň žádný z nich neslyšel. Dva z divochů skoro litovali, že nezůstali raději piráty. Nic jiného však nezbývalo, požádali tedy vesele, jak jen dovedli, o dýmky a bafčili, jak se sluší a patří.

A hle! byli rádi, že se stali divochy, neboť tím mnoho získali; shledali, že si mohou nyní pokouřiti, a že nemusí již hledati ztracený nůž; trochu nevolno jim bylo, to však ani nestálo za řeč. Nedostatek vytrvalosti neměl jim brániti v dosažení vznešeného jejich cíle. Po večeři se opatrně trochu cvičili; měli zcela slušný úspěch a proto také veselý večer. Byli spokojenější a pyšnější na novou tuto schopnost, než kdyby se jim bylo podařilo kůži s hlavy i s těla sedříti několika nepřátelským kmenům. Necháme hochy kouřit, žvatlat a chlubit se, ježto jich zatím nepotřebujeme.