Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/163

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

(tam, kde se nahoru ohýbal a od země odděloval), u něhož byl rozdělán, že část jeho asi jako dlaň široká zůstala neomočena; dali se chutě do práce, až se jim posléze podařilo třískami i kusu kůry loupanými ze suchých míst chráněných kmenů znovu roznítiti oheň. Pak snesli na oheň hromadu velkých, suchých větví; oheň zapraskal a hoši byli zase spokojeni. Osušili vařenou kýtu a vesele hodovali; po jídle sedli si k ohni a vynášeli a velebili půlnoční své dobrodružství až do samého rána; vždyť nebylo tu suchého místečka, na něž by se byli mohli uložiti ke spánku.

Když slunce prvními paprsky začalo líbati hochy, přepadla je ospalost, i vyšli na písčitý břeh a ulehli k spánku.

Slunce je vysušilo; toho dne mrzutě hoši sháněli snídaní. Po jídle byli mrzuti a strnulí; jala je zase touha po domově. Tom si toho všiml i jal se obveselovati piráty, jak jen dovedl nejlépe. Však hochy nebavily kamínky, ani cirkus, ani koupání, aniž co jiného. Připomněl jim znamenité své tajemství a touto zmínkou vzbudil aspoň paprsek veselí ve tvářích kamarádů. Této příležitosti použil k nové lsti. Navrhl, aby přestali býti na chvíli piráty a byli k vůli změně zase chvíli Indiány. Oba byli uneseni touto myšlénkou; v okamžiku se svlékli a od hlavy k patě blátem nadělali po těle černých pruh; byli jako zebry; ovšem, že byli všichni náčelníky; pak lítali po