přehodí toho tvého přes tenhle plot« (Oba bratři žili ovšem jen v jejich myšlénkách.)
»To je lež.«
»To povídáš leda ty.«
Tom vedl palcem u nohy v prachu silničním čáru a pravil:
»Jak tu čáru přejdeš, tak tě říznu, že se ani nehneš. Ať se někdo opováží, ten by jich nabral.«
Cizí hoch hbitě překročil čáru, a pravil: *Tak teď udělej, co’s povídal!«
»Nedopaluj mne, koukej, aby’s se ztratil.«
»Vždyť jsi povídal, že něco uděláš — tak to udělej!«
»Na mou duši, za dva haléře bych to udělal.«
Cizí chlapec vyňal dva měďáky z kapsy a dal mu je s úšklebkem.
Tom jimi praštil o zem.
A v tom okamžiku již se oba váleli a kouleli v prachu, držíce se jako dvě kočky. A netrvalo ani minutu, a již se oba tahali a trhali za vlasy a za šaty, štípali a drápali do nosů, a slavně se celí zaprášili. Náhle se vynořily z prachu obě postavy a ve válečném dýmu zjevil se Tom, sedící na cizím chlapci jako na koni, a bušící do něho pěstmi jako do hmoždíře.
»Řekni: dost!« pravil.
Hoch snažil se toliko vyprostiti se z jeho moci. Křičel vztekem.
»Řekni: dost!« a bušil dále.