Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/131

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

řádně nenajím — a zde aspoň nemůže každý mě řezat a mně nadávat.«

»Tohle je přec život pro mne,« pravil Tom. »Člověk nemusí časně ráno vstávati, nemusí jíti do školy, nemusí se mýti a dělati podobné prožluklé hlouposti.«

»Vidíš, Pepíku, pirát, není-li právě na moři, nedělá nic, kdežto poustevník musí se hodně modlit a nemá žádných zábav, stále jen sám a sám —«

»Ano, máš pravdu,« pravil Pepík, »poslechni, já jsem o tom ani tuze neuvažoval. Nyní, když to znám, budu ovšem daleko raději pirátem.« 

»Víte asi sami,« pravil Tom, »že dnešního dne lidé nevěnují poustevnictví mnoho pozornosti, jako to bývalo za starých časů, kdežto pirát je vždycky mužem váženým.

Poustevník musí spát na nejtvrdší skále, kterou nalezne, v pytlovinu se odívat, popel na hlavu sypat, v dešti venku stát a — —-«

»A proč nosí pytlovinu a popel na hlavě?« ptal se Frantík,

»Holečku! já to nevím, Musí to nositi, všichni poustevníci. Kdybys byl poustevníkem, nosil bys to taky.«

»To bych se na to podíval,« pravil Frantík.

»A co bys tedy dělal?«

»Nevím, ale to bych na sobě nenosil.«