hne, dýku mu »vrazil až po jilec«, poněvadž prý mrtvý nic nezradí«. Věděli ovšem, že se plavci v osadě po zásobách shánějí se ve skladištích anebo hodují, to však jim ještě nikterak nedovolovalo, by se chovali jinak, než jak se sluší na piráty.
I odrazili od břehu; Tom velel, Frantík stál u zadního vesla a Pepík u předního. Tom stál uprostřed voru se zasmušilou tváří a s rukama přes prsa složenýma, a stlumeným, přísným hlasem šeptal rozkazy:
»Plachty po větru!«
»Stane se, pane!«
»Rovně! Rovně!«
»Pluje rovně, pane!«
»Trochu stranou!«
»Pluje stranou, pane!«
Poněvadž hoši ustavičně, týmž směrem se plavili ke středu proudu, není pochyby, že tyto rozkazy dávány jen tak »na oko«, a že neměly mít zvláštního významu.
»Které plachty jsou zdviženy?«
»Nejnižší plachty, nejvyšší a stěžňové, pane!«
»Postavte vrchní plachty bramové! Šest plavců nechť zdvihne plachty na předním stežni! Rychle!«
»Stane se, pane!«
»Hlavní plachtu dolů! Lana plachtovní a podplachtovní! Rychle, junáci!«
»Stane se, pane!«
