Stránka:Mark Twain - Dobrodružství Toma Sawyera.pdf/126

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

pro jejich schůzky. Nebyl obydlen; vždyť na protějším břehu se prostíral hustý a skoro naprosto neobydlený hvozd. Rozhodli se tedy pro ostrov Jacksonův. Ani nepomyslili, na kom tu budou provozovati lupičské své řemeslo. Pak vyhledali Frantíka Finna, jenž se k nim ihned připojil; neboť jemu přišlo každé zaměstnání vhod; nevybíral příliš. Potom se rozešli, davše si dostaveníčko na osamělém místě na břehu řeky v oblíbenou hodinu, totiž o půlnoci. Zde se nalézal malý vor, který hodlali uloupiti. Každý z nich měl přinésti udice a vlasce, a potřeby, jež se daly skrytě a tajně odciziti — jako praví psanci; a než minulo odpoledne, byli již v té míře připraveni na cestu, že mohli s potěšením šířiti mezi dětmi sladkou zprávu, že osada brzy »o něčem uslyší«. Všichni, jimž se dostalo tohoto temného upozornění, musili dáti záruku, že »budou čekat jako pěna«.

As o půlnoci přišel Tom, nesa vařenou šunku a několik drobností, a stanul v hustém mlází na malém výběžku, přehlížeje místo jejich schůzky. Hvězdy svítily; bylo úplné ticho. Mohutná řeka odpočívala, jak ocean v tichu. Tom naslouchal chvilku; žádný zvuk nerušil klid noci. Dlouze a zřetelně zahvizdl. Zpod výběžku zalehla k němu odpověď. Tom hvizdl podruhé a stejná odpověď. Pak zaslechl stlumený hlas:

»Kdo zde?«