Tom otíraje si rukávem oči, začal cosi bláboliti, že se rozhodl z domova prchnouti pro kruté s ním nakládání a nedostatek lásky, že bude blouditi širým světem a nikdy se domů nevrátí; zakončil nadějí, že Pepík nikdy na něj nazapomene.
Tu však vyšlo na jevo, že se právě Pepík chystal tuto žádost Tomovi přednésti, a že ho právě proto vyhledal. Matka mu totiž vypráskala za to, že prý jí vypil smetanu, jíž Pepík ani neokusil, o níž ani nevěděl; z toho je patrno, že ji obtěžuje a že by se ho ráda zbavila; mají-li se takto věci, nezbývá mu, než se podrobiti její vůli; přál jí, aby byla šťastna a nikdy nelitovala, že vyhnala ubohého svého syna do nelítostného světa, aby se tam trápil a posléze zhynul.
Oba hoši šli smutně spolu, slibujíce sobě, že si budou jako bratři vzájemně pomáhati a že se neodloučí od sebe, dokud smrt sama je nezbaví jejich žalů. Pak začali osnovati plány do budoucnosti. Pepík byl by rád býval poustevníkem, jenž se živí kořínky lesními v odlehlé jeskyni a jenž opuštěn umírá mrazem, bídou a žalem; když však vyslechl Toma, doznal, že zločinný život má mnoho znamenitých předností, i přistoupil tedy na návrh, aby se stali piráty.
Ve vzdálenosti tří mil pod St. Petersburgem, v místech, kde je řeka Mississipi přes míli široká, táhne se dlouhý, úzký, zalesněný ostrůvek s nízkým pobřežím na jednom konci; byl jako stvořen
