I lichotila si při myšlénce, že poznala, že košile Tomova je suchá, aniž kdo tušil, že právě o tom se chtěla přesvědčiti. Však Tom přece poznal, odkud vítr vane. I hleděl předejiti možné nehodě.
»Pumpoval jsem si ještě s několika hochy vodu na hlavu — mám ji ještě vlhkou. Podívej se, tetičko!«
Tetičku Márinku bodlo pomyšlení, že si toho dříve sama nevšimla, a že takto její úskok selhal. V tom však kmitl jí hlavou nový nápad:
»Což pak jsi, Tome, při tom pumpování nemusil odpárati límec, který jsem ti ke košili přišila? Rozepni kazajku!«
Zmatek zmizel z Tomovy tváře. Rozepnul kazajku. Límec u košile byl opravdu přišit.
»I jdi si tedy po svých. Jsem přesvědčena, že jsi hrál kouličky a že jsi se koupal. Odpouštím ti však. Zdá se mi, že máš poslední čas čerta v těle, jak říkají lidé.«
Trápila se trochu, že její ostrovtip tentokráte selhal, byla však tomu ráda, že Tom začal najednou dělat zkroušeného.
Sidney však pravil:
»Inu jo, ale já myslil, že jsi přišila, tetičko, jeho límec bílou nití, tahle však je černá.«
»Nu ovšem, že bílou. Tome!«
Tom však nečekal, jak bude dál. Když vylétl ze dveří, pravil:
»No počkej, Side, já ti nařežu.«
