Stránka:Mariánské Lázně, Františkovy Lázně.djvu/7

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


FRANTIŠKOVY LÁZNĚ.

17. CELKOVÝ POHLED od jihu. V pravoúhlém systému uspořádané plochy stavebního plánu z r. 1792 hromadí se k oběma stranám průchodní silnice. Paralelně s ní jdou ulice vedlejší, jsouce příkladem klasicistického plánu místního. Severním závěrem Kostelní ulice je kostel, v jižní její části je to v r. 1929—30 nově postavená budova nad novým, r. 1918—19 navrtaným Glauberovým pramenem III. a IV. Město obklopují vějířovitě plochy zeleně na severu, na východě a západě.

18. KATOLICKÝ FARNÍ KOSTEL, postavený v l. 1815—20 na náklad českého náboženského fondu podle plánů dvorního stavebního rady ve slohu klasicistickém. Monumentální architektura portálu západního je slohově příbuzná s posádkovými kostely bývalých pevnostních měst Josefova a Terezína, jež vznikly mezi léty 1805 a 1810. Prostorná loď je ukončena polokruhovou oltářní kaplí, pro kterou r. 1853 maloval Vilém Kandler obrazy sv. Heleny a sv. Konstantina.

Místní kaple, r. 1748 zbudovaná a sv. Janu Nepomuckému zasvěcená, která stála blízko lázeňského domu II, byla po dohotovení kostela v r. 1821 stržena.

19. FRANTIŠKŮV PRAMEN, dříve „slatinská kyselka“, také „Chebský pramen“ zvaný, je hlavním pramenem místním; byl v r. 1793 obstaven budovou, která byla v r. 1832 obnovena. Na vlysu stál již r. 1792 nápis:

Pro blaho lidstva za císaře Františka Druhého v roce 1793.

Pramen leží v bezprostřední blízkosti staré císařské silnice; před ním šíří se skoro čtvercové náměstí, jako středisko lázeňského života. Na severní straně náměstí jest v r. 1876—77 zbudovaná a r. 1904 po požáru obnovená léčebná dvorana, vedle směrem k západu lázeňský dům I, postavený Krištofem Loimannem v létech 1827—28. Vpravo na obraze se nachází lázeňský dům II., původně městský dům lázeňský, provedený ve slohu novodobé renesance, jako většina městských lázeňských budov.

20. BUDOVA UHLIČITÝCH LÁZNÍ PLYNOVÝCH s přirozeným radiovým vyzařováním, postavená na východní straně lázeňského náměstí r. 1912, podle plánů architekta Gabriela ze Seidelu v Mnichově. Bezprostředně k ní se připíná kolonáda, která uzavírá lázeňské náměstí na východě a severu.

21. KOLONÁDA za plynovými lázněmi byla jako působivé ukončení Kostelní ulice zbudována v novodobě-klasických tvarech od G. ze Seidelu.

22. MĚSTSKÉ DIVADLO postaveno r. 1929 v severozápadním cípu parku Morgenzeile, podle plánů architekta prof. Artura Payra z Prahy.

23. Vřídlo IV v parku slaného pramene; vzadu budova se třemi sály, postavená nad slaným a lučním pramenem od stavitele Františka Füllause z Plzně r. 1843—44 v dobrém, pozdněklasicistickém slohu. Slaný pramen byl objeven v r. 1817 a chycen v r. 1819; v r. 1822 byl obstaven jonským chrámečkem a v r. 1830 byla zřízena vedle dřevěná spojovací chodba. Luční pramen, současně s předešlým koupený, byl analysován a zachycen teprve r. 1837, když byla plně poznána jeho léčivá síla. Jižně jsou lázně IV., dříve lázně císařské, dokončené r. 1880, a severně lázně III., dříve lázně Františka Josefa, postavené r. 1862 drem Cartellierim ve slohu novorenesančním.

24. PRAMEN LOUISIN, minerální pramen, původně r. 1784 zkoumaný jako hejtmanský pramen; r. 1804 byl nový pramen, objevený na témže poli sluhou hraběte Ossolinskiho, po uzavření koupě s městem Chebem v r. 1807 nově upraven a r. 1808 byl přejmenován na pramen Louisin, ku poctě manželky Napoleona I., dcery Františka I. R. 1817 byl pak pod vedením ředitele vodních staveb Františka rytíře z Gerstnerů spolu se sousedním, nově objeveným pramenem znovu zachycen, a po koupi přilehlých luk r. 1826 byl překryt úhledným pavilonem. Na 24 dřevěných, do podlouhlého oválu postavených sloupech spočívá střecha zdobená lucernou; uvnitř je plochý, lištami vějířovitě rozdělený strop. Pavilon je dobrým příkladem měšťanského stavitelství pozdní doby klasicistické. K. Kühn.