Gutensohna v novodobém slohu románském, v půdorysu osmistěnná centrální stavba s vyvýšenou částí střední. Hlavní portál zdobí sochy Josefa Maxe.
Původně stála zde drem Nehrem r. 1808 zbudovaná kaple. V popředí vpravo jest střední dvorana nad karolínským pramenem.
11. KŘÍŽOVÝ PRAMEN (pramen Glauberovy soli), také „slaný“ nebo „studený pramen“, pojmenovaný dle Jacquina a Hufenlanda. Historicky zaručené zprávy o tomto prameni sahají zpět až do 16. stol. R. 1700 byl pramen vyčištěn. Za opata Jeronyma Ambrože (1741—1767) byl r. 1749 prozkoumán, vyzděn kamenem a opatřen krytem. Klášterní lékárník Damián Schulz připravoval z něho t. zv. tepelskou sůl a jeho primitivní várnu nalezl dr. Nehr ještě r. 1779. Za opata Ambrože Schmidta byla stará chata odstraněna a r. 1790 zbudován v bezprostřední blízkosti dřevěný dům, sloužící k výrobě Glauberovy soli, který r. 1779 byl zvýšen o poschodí. R. 1819 byl pramen opatřen ochozem o 72 původně zděných, jonských sloupech, který nesl nad pramenem kupolovitou střechu s mohutným křížem. R. 1913 byl tento ochoz dle starých tvarů, ale v dobrém materiálu znovuproveden a současně rozšířen. Leží daleko posunut směrem k výšinám, ve středu léčebného místa; před ním rozvinuje se lázeňská promenáda. Jméno pramene pochází od kříže ze dřeva řezaného, jenž původně stál u staré studánky a dnes jako pravdivé znamení korunuje kupoli. Na východní straně druží se k prameni podélná, ze železa zbudovaná, krytá kolonáda. Naproti, téměř uprostřed stojí pomník z bronzu, postavený vídeňským prof. Karlem Kundmannem, největšímu podporovateli Mariánských Lázní opatovi Karlu Kašparu Reitenbergerovi, † 1860 v klášteře Wilten.
12. KŘÍŽOVÝ PRAMEN, pohled do novodobého vnitřního nádvoří se sochou tepelského klášterního lékaře a skutečného zvelebitele léčebného místa dra Nehra † 1820), postavený jeho ctiteli r. 1857 a provedený Emanuelem Maxem; při obnově dvorany byl působivě postaven do arkádového dvora.
13. KAROLINSKÝ PRAMEN (minerální zřídlo) s přívodem z pramene Ferdinandova a Rudolfova, monumentální architektura, která na západě uzavírá lázeňskou promenádu. Uprostřed spatřujeme velikou, osmi korintskými sloupy nesenou dvoranu nad novým zřídlem, objeveným r. 1811, které ku cti choti císaře Františka I. bylo nazváno pramenem Karolininým. Na obě strany táhnou se daleko sloupové dvorany s korintským portikem. Pro přívody, jež má tento pramen od pramene Ferdinandova a Rudolfova, bývá jmenován také podle nich.
14. PRAMEN AMBROSIŮV (železité zřídlo), leží jihovýchodně od uvedených pramenů, původně „pramen pitné kyselky“, nebo také „sirný pramen“ zvaný, byl na podnět opata Jeronyma Ambrosia (1761—1767) prozkoumán a později po něm pojmenován. R. 1823 byl nově podchycen a r. 1826 překlenut půvabným chrámečkem ve vzorné biedermayerovské gotice, který byl r. 1925 při nové úpravě odnesen a je připraven, aby byl znovupostaven na jiném místě.
15. PRAMEN FERDINANDŮV (kyselé zřídlo Glauberovy soli); leží se sousedním pramenem Rudolfovým (zemitá kyselka) sotva čtvrt hodiny vzdálen na jih od křížového pramene. Byl zván původně „úšovický“ nebo také „slaný pramen“. Vytvářel zde kdysi veliké bahno. Je nejstarším známým pramenem; r. 1818 byl nově prozkoumán a r. 1819 znovu podchycen, při čemž byly nalezeny v hloubce asi 1 m zbytky starého roubení, jež, jak se zdá, souvisí s pokusy, konanými za Ferdinanda I., za účelem získání kuchyňské soli. Voda z tohoto pramene a stejně i z pramene Rudolfova je odváděna do kolonády pramene karolinského. Podélný pavilon, který pozůstává z dorského středního sálu, krytého plochou kupolí, byl dohotoven s postranními schodišti a přilehlými přístavbami r. 1828 a je dobrým příkladem klasicistického stavitelství. V novější době byla po obou stranách nové budovy upravena zahrada, takže bylo zachováno nádherné staré stromoví, jež zvyšuje její architektonickou působivost.
16. LÉČEBNÝ DŮM, zbudovaný r. 1901 podle plánů arch. Josefa Schaffera v novorenesančním slohu; vedle Nové Lázně od téhož architekta, postavené v l. 1893—96 v novodobé italské renesanci.
