Stránka:Mariánské Lázně, Františkovy Lázně.djvu/5

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována


v hliněných džbánech a kolem začátku 17. stol. přicházejí do Chebu také cizinci, aby užívali „chebského pramene“, jak tento byl od r. 1651 označován. S počátku bylo dovoleno čerpati komukoliv, brzy však byla poznána jeho cena jakožto činitele hospodářského a počalo se s jeho využitím. Napřed bylo zužitkování ponecháno soukromým podnikatelům; v r. 1670 získalo město Cheb po delším sporu rozesílání pramenné vody jako privilegium a provozovalo je až do r. 1822 ve vlastní správě, potom cestou pronájmu Josefu Augustu Hechtovi, který zavedl do rozesílání některá zlepšení, čímž pokleslý odbyt znovu pozdvihl.

Podle starého zvyku užívalo se kyselky k léčení zprvu jen pitím; od r. 1707 bylo léčivé vody použito také k účelům lázeňským. K tomuto cíli dala chebská rada zříditi ve starém hostinci koupelnu. Se vzrůstající oblibou pramene vzniklo také přání, aby bylo u pramene zřízeno vhodné přístřeší, neboť až dosud přicestovavší hosté byli nuceni bydleti v Chebu. Magistrát zřídil proto r. 1660 u pramene nalévárnu a hostinec a dal zlepšiti jízdné cesty. R. 1709 byl příval tak velký, že četní návštěvníci z nedostatku vhodného přístřeší byli nuceni se ubytovati v sousedních vesnicích Slatině a Horních Lomanech. Okolo 1677 byly již výtěžky tak pozoruhodné, že císař Leopold I. určil příjmy z rozesílání pramenné vody k přestavbě chebského městského opevnění.

O rozšíření a probadání léčivých pramenů získali si ode dávna zásluhy chebští městští fysikové; mezi nimi byl to ke konci 18. stol. zvláště dr. Bernard Adler, jenž poznal plný význam těchto pramenů a pomýšlel také na jeho zhodnocení. Jeho snahy byly s počátku málo podporovány a vedly dokonce r. 1791 pro úzkoprsost místních uživatelů k násilnému zničení jím zavedených úprav. V příští době však poznala chebská rada správnost jeho návrhů a zahájila za podpory zemského úřadu pravidelné zastavění oblasti okolo pramenů, jako chebskou kolonii. Koupí luk a pastvin v okolí kyselého pramene byly získány nové plochy pro osídlení, jež byly postupně a vědomě zastavěny systémem pravoúhlým. Starý hostinec byl uveden v náležitý stav, zřízen nový hostinec s nápojnou a tanečním sálem, pramen chycen a překryt, a provedeno zastavení 19 stavebních míst. V r. 1793 byly tyto budovy z největší části již hotovy a léčebné místo bylo navenek dobudováno. R. 1794 počala se mladá osada příjemněji utvářeti zakládáním parků a dovedla až i do dnešních dnů využívati bohatých darů přírodou jí svěřených ku blahu všech, kdož hledají zdraví.

Původně měla nová osada jméno Franzensdorf, od r. 1807 pak Františkovy Lázně ku poctě císaře Františka I., jemuž v léčebném parku byl r. 1853 postaven pomník (odstraněný r. 1925).

Brzy povznesla se mladá osada k vzácnému rozkvětu; čítalo-li se v r. 1793 jen 58 cizích hostí, stoupl jejich počet v r. 1797 na 252 a v r. 1807 už na 700 osob. Dnes dosáhl počet návštěvníků již skoro 35.000. Prvý tištěný léčebný seznam byl vydán v r. 1800 a od r. 1808 byla zavedena léčebná taxa.

Ve snaze po vzrůstu byly zlepšovány staré léčebné prostředky a jímány nové prameny. Poněvadž v obytných domech zařízené lázeňské prostory nedostačovaly a město Cheb nemohlo poskytnouti prostředků na vybudování lázeňského domu, bylo jeho zřízení ponecháno soukromému podnikání. R. 1827 postavil Krištof Loimann první lázeňský dům s 18 koupelnami, jež byly brzy rozmnoženy na 30; je to dnešní lázeňský dům č. I. Roku 1840 přibyl druhý a r. 1851 otevřelo město Cheb městský lázeňský dům, dnešní lázeňský dům II; pak následovaly další a dnes má toto léčebné místo 5 nejmoderněji zařízených lázeňských domů a 25 jímaných pramenů. Politickými událostmi byly také rozvázány svazky, které dosud poutaly mladou osadu k mateřskému městu; r. 1851 staly se Františkovy Lázně samostatnou obcí a r. 1865 městem. Dnes jsou ve svém omládlém a obnoveném hávu jednou ze tří perel ve věnci západočeských lázní. Léčivou sílu jejich pramenů opěvá již německý nápis kamenného památníku saského, odhaleného r. 1837, krásnými a věčně platnými slovy nadšeného obdivu a hlubokého vděku, jímž je trpící lidstvo zavázáno těmto z lůna přírody tryskajícím léčivým silám.


VYSVĚTLIVKY: MARIÁNSKÉ LÁZNĚ.

9. CELKOVÝ POHLED na léčebné místo a sousední zalesněné výšiny od severu.

10. KATOLICKÝ FARNÍ KOSTEL, zbudovaný v létech 1844—50 podle plánů architekta