Rozkazu jeho hned bylo vyhověno. Přivázavše oba Šošony ke stromům, zacpali jim ústa šátkem, aby mohli sice nosem dýchati, nikoli však mluviti neb o pomoc volati. Potom vyzval Apač soudruhy, by ho následovali.
Popošli několik jen krokův. Odtud skláněl se vrch, na nějž vystoupili od východu, dosti příkře ke straně západní. U paty vrchu rozkládala se kotlina, již Vinnetou dříve byl označil jako tábořiště Šošonův. Tam plápolal také značný oheň, ale osob viděti nebylo žádných; vše zahalilo se v hustou tmu.
»Tedy tam dole jsi, můj břicháči,« prohodil Davy. »Co asi děláš?«
»Nic, jako každý zajatec u Indiánův,« odvětil mladý Francis.
»Oho! Špatně znáte Ferlona, milý hochu! Ten vymyslil si zajisté, jak dostal by se ještě dnes v noci bez dovolení rudochů na procházku!«
»Bez nás by toho nedokázal,« pravil Shatterhand. »Ostatně ví ode mne, že přijdu, a domyslí si tudíž, že přivedu také vás.«
»Nemařme tedy času a pospěšme dolů.«
»Ovšem, ale tiše a opatrně, jeden za druhým. Někdo však zůstati musí u koní a zajatcův. K tomu nejlépe hodí se Vohkadeh; na něho lze úplně spoléhati.«
»Uf!« vzkřikl mladý Indián úžasem, že Old Shatterhand tak velikou důvěrou jej vyznamenal.
Shatterhand viděl Vohkadeha dnes poprvé, a bylo proto velmi odvážné, že svěřuje mu dohled nad oběma zajatci i vším majetkem bělochův; avšak upřímnosť, jakou mladý Indián dnes projevil, že život jeho náleží Old Shatterhandovi, všechnu získala mu přízeň slavného lovce. Ostatně nadál se Old Shatterhand do mladého Indiána také více chladnokrevnosti, jíž třeba bylo k důležité úloze této.
»Můj mladý rudý bratr zůstane u zajatcův,« řekl mu, »a pokusí-li se některý ze Šošonův o útěk anebo bude-li hřmotiti, hned probodne ho nožem svým!«
»Vohkadeh tak učiní.«
»Zůstane zde, až se vrátíme a neopustí místa svého v nižádném případě!«
»Vohkadeh zde zůstane a třeba i hlady umře, kdyby bratří jeho se nevrátili!«
Z hlasu, jímž mladík slova ta pronesl, znáti bylo, že bere vše do opravdy. Vytáhnuv tesák posadil se proti zajatcům, jimž Old Shatterhand
