Davy přikrčil se nedaleko za strom; sotva dva kroky od něho natáhl se na zem Shatterhand. Oba Šošonové blížili se dosti rychle hlasitě spolu rozmlouvajíce. Nářečí jejich potvrzovalo, že jsou opravdu Šošonové. To postačilo. Již jeli okolo.
V tom vymrštil se Old Shatterhand se země a prudce se rozběhl.
»Pse!« vzkřikl jeden z vyzvědačův; více nepromluvil.
Davy vyskočil. Viděl seděti dva muže na jednom koni, vlastně čtyři muže na dvou koních, útočníky za napadenými. Koňové se plašili vzpínali a vyhazovali, než marně. Oba proslulí muži pevně ovládali muže i zvířata jejich a po kratičkém boji zůstali vítězi. Šošonové nemohli se vůbec ani brániti.
Shatterhand seskočil, jednoho omráčeného Šošona v náručí svíraje.
»Hotov?« otázal se.
»Hotov!« odvětil Vinnetou.
»Vzhůru, přátelé, pospěšte sem!«
Na rozkaz ten přikvapili Vohkadeh, Martin a Bob.
»Máme je! Přivažte je lassy na jejich koně; pojedou s námi. Budou dobrými rukojměmi.«
Šošonové, jimž byla prve hrdla mocně sevřena, brzy opět se vzpamatovali. Byli odzbrojeni, na rukou spoutáni a na koně přivázáni. Old Shatterhand slíbil jim, že je zastřelí, učiní-li i nejmenší pokus o odpor. Pak jeli dále.
Ačkoli zajati byli vyzvědači, uznal přece Vinnetou nevyhnutelně potřebným, aby jel opět napřed.
Za nedlouho dorazili k vrchům. Poněvadž nebyla vyloučena možnosť, že vyzvědači umějí anglicky, nesměl po vší cestě nikdo ni slova promluviti. Za půl hodiny asi zastavil se Vinnetou, a když ostatní byli k němu dojeli, řekl jim:
»Moji bratří tuto sestoupí. Šošonové jeli tuhle lesem do kopce; pojedeme za nimi!«
Teď nastala jim cesta krušná, neboť v lese nebylo ni na krok viděti. Každý musil tedy jednou rukou cestu ohledávati, druhou koně vésti. Vinnetou a Old Shatterhand podjali se úlohy nejobtížnější. Kráčejíce v předu, vedli koně zajatcův. Posléze i namáhavá cesta se skončila. Apač se zastavil.
»Moji bratří jsou u cíle,« pravil. »Uvažte koně své a pomozte nám zajatce ke stromům připoutati!«
