»Naprosto ne. Lidé, již očekávají své soudruhy, kteří se nevrátili, nevydají se na další jízdu; toť na bíle dni.«
»Učiníte vyzvědače neškodnými?«
»Zajisté.«
»Usmrtíte je?«
»Nikoli! Lidská krev je velmi vzácná tekutina. To ví velmi dobře Vinnetou i Old Shatterhand a neprolili jí dosud ani kapky, nebylo-li toho nutně třeba. Jsem přítelem Indiánův; vím, kdo je v právu, oni, nebo ti, kteří přes tu chvíli nutí je, aby až na nůž hájili svátých svých práv. Rudoch bojuje boj zoufalý, on musí podlehnouti; ale každá lebka Indiánova, která později vyorána bude ze země, volati bude o pomstu. Já šetřím Indiánů, byť utkal bych se s nimi i v boji, dobře věda, že k tomu jinými lidmi byli přinuceni. Proto ani dnes nepomyslil jsem na vraždu.«
»Ale jak učinil byste Šošony neškodnými, aniž je zabijete? Setkáme-li se s nimi, nevyhneme se boji; budou se brániti puškou, nožem, tomahavkem — — —!«
»Nepřeji si sice setkání s nepřátely, ale vám k vůli byl bych přece rád, aby Šošonové vyslali vyzvědače. Naskytla by se vám pak příležitosť poznati, jak přemáháme takové lidi.«
»Ale bude-li jich mnoho ?«
»O to netřeba se starati, překáželi by si jen. Budou nejvýše dva a — — Pozor, myslím, že Vinnetou se vrací!«
V okamžení stanul před nimi náčelník Apačův.
»Vyzvědači,« pravil.
»Kolik?« optal se Old Shatterhand.
»Dva.«
»Dobrá! Vinnetou, Davy a já zůstaneme zde. Ostatní nechť zahnou tuto do písčin a počkají tam i s koňmi našimi, až je opět zavoláme!«
Seskočivše s koňův, hned zmizeli.
»Co počneme?« ptal se Davy.
»Vy mějte jen pozor,« vece Shatterhand. »Přitiskněte se tuhle za strom, aby vás neviděli. Slyšte, přicházejí!«
On a Apač odevzdali prve zároveň s koni soudruhům svým zbraně.
»Já tohoto, ty onoho!« řekl Apač, rukou v pravo i v levo ukazuje; potom se vzdálil.
