nebyli v této krajině samotni, že budou zde i jejich druhové. Černý Jelen však, náčelník jejich, jest chytřejší svých vojínův a ví, že dva lovci samotni nevydají se v nebezpečnou tuto krajinu, a proto vyšle zajisté do okolí vyzvědače.«
»Toť bylo by úplně zbytečné. Dnes je náramná tma, i nemohou nás vyzvědači nalézti.«
»Divím se vašim slovům, mastre Davye, ježto znám jste po všem západě jako zkušený a obezřelý lovec. Šošonové lovívají i pásají dobytek v krajině zdejší, znají zde tudíž každičkou skálu, každé údolí, každou skrýši. Či nesouhlasíte se mnou?«
» Úplně!«
»A suďme ještě dále! Budou zkušení a opatrní lovci, přijdou-li do zdejší krajiny, tábořiti snad tuhle na rovině, nebo v písku někdejšího jezera?«
»Zajisté nikoli.«
»A kde?«
»Zde mezi vrchy.«
»Tedy buď v údolí nebo v některé roklině. A ježto Šošonové dobře vědí, že nejpohodlnější místo ku přenocování jest jediné to, kde vy jste tábořili, budou vás hledati jen tam a nikde jinde.«
»Kýho šlaka! Máte pravdu, pane. Člověk pozoruje hned, že jede s Old Shatterhandem.«
»Děkuji za kompliment! Než to, co řekl jsem vám, zná každý, kdo zdržoval se několik měsíců na západě. Známo vám, že jednotlivci oddělují se ve krajině zdejší jen na krátký čas od společnosti. Z toho plyne, že i vy nemohli jste býti daleko od svých soudruhův. Vedlejší údolí nebo roklina lépe hodí se k táboření, než hlavní; i věděli Šošonové jistě, kde vás naleznou. Nahlédnete zajisté, že to, co zdálo se vám prve nemožným, nyní objevuje se vám velmi snadným, samozřejmým. To vše ví náčelník Šošonův i Vinnetou; jel tedy napřed, aby nás zpytáci nespatřili.«
»Velmi dobře,« odvece Davy. »Ale pochybuji přece jen, že podnik Apačův potká se s dobrým výsledkem, neboť v takové noci, jako je dnešní, není daleko viděti.«
»O Vinnetouovi nelze toho říci. Má výtečného a znamenitě vycvičeného koně, o jehož vlastnostech, jak se zdá, nemáte ani tušení. Kůň jeho na př. udal nám hned u vchodu do vedlejší rokliny, že tam
