Kapitola první.
Vohkadeh.
Nedaleko místa, kde stýkají se hranice severoamerických států Dakoty, Nebrasky a Vyomingu, ubírali se dva jezdci. Jich objevení se v některé jiné krajině bylo by vzbudilo zajisté oprávněnou pozornosť.
Jezdci byli postavy velmi rozdílné. Jeden z nich byl dobré dva metry zvýší a těla náramně suchého; druhý však netěšil se takovému vzrůstu co do výšky, tím více však co do šířky těla.
Nicméně zdálo se, že oba jezdci jsou těla stejně vysokého, neboť menší z nich seděl na vysoké hubené herce, druhý však hověl si na malém a poměrně slabém mezku. Odtud přišlo, že řemeny, jež sloužily tělnatému jezdci za třmen, nepřesahovaly břicha koňova; druhý jezdec však třmenů nepotřeboval, neboť dlouhánské nohy jeho dosahovaly málem až na zemi; beze všeho namáhání mohl kteroukoli nohou země se dotknouti, ze sedla ani se nevyšinuv.
O pravém sedle nelze ovšem mluviti. Menšímu jezdci sloužil za sedlo kus vlčí kožešiny, a soudruh jeho pokryl svého mezka starou přikrývkou santilovou. Ta však byla tak roztrhána, že seděl jezdec vlastně na holém, ostrém hřbetě mezkově.
