Stránka:MAY, Karl - Syn lovce medvědův.djvu/272

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Moji rudí bratří zkustež jednou, jak odpouštění oblažuje. Domluvil jsem!« Řeč ta učinila na okolostojící hluboký dojem. Francis byl hotov upustiti od pomsty, a soudruhové jeho souhlasili s ním. Indiáni uznávali — byť jen tiše — vývody řečníkovy. Nežili by zajisté, kdyby Old Shatterhand byl je chtěl zničiti. Jeden jen rozmrzen byl nad řečí Jemmyovou, totiž vůdce Upsárokův.

»Těžký Mokasin mě zranil,« vece. — »Nemají za to trpěti Siouxové?«

»Mokasin je mrtev. Bahno pohltilo jeho skalp. Jsi pomstěn.«

»Ale Ogallallové ukradli nám naše svatiny!«

»Musejí vám je vrátiti. Jsi silný muž a jistě bys mnohé z nich usmrtil; ale silný medvěd je pyšný, pohrdá malou, bojácnou krysou.«

Toto přirovnání neminulo se zamýšleného účinku, lichotilo obrovskému lékaři. Byl vítězem a mohl tedy nepřátely zničiti nebo jim odpustiti. Mlčel.

Zatím vrátili se Old Shatterhand a Vinnetou, provázeni ku všeobecné radosti Ogallally; ti, složivše zbraň na hromadu, ustoupili potom tiše. Tím beze slov prohlásili, že uznávají nemožným, aby vyprostili se odtud sebe udatnějším odporem.

Výmluvnosť Old Shatterhandova a Vinnetouova slavila nové vítězství. Siouxové stáli tu s hlavami skloněnými a tváří zarmoucenou. Neštěstí dolehlo na ně náhle a prudce, že byli jím takořka omráčeni.

Také Jemmy předstoupil a vypravoval Old Shatterhandovi o své řeči a jejím účinku. Ten vděčně stiskl mu ruku. Byl z toho nesmírně potěšen a pravil Siouxům:

»Bojovníci Ogallallův odevzdali nám zbraně, poněvadž jsem jim slíbil, že šetřeno bude života jejich. Bledouši, Šošonové a Upsárokové darují jim vedle života ještě více. Těžký Mokasin je mrtev a s ními oba bojovníci, kteří vztáhli ruku na Vohkadeha a syna lovce medvědův. Na tom budiž dosti. Ogallallové nechť vezmou si zbraně své nazpět, koně pomůžeme jim vyhledati. Pokoj budiž mezi nimi a námi. Tam v Údolí Hrobův uctíme s nimi mrtvé, již před lety zhynuli tu rukou mou. Sekera válečná pochována budiž mezi nimi a námi. Potom opustíme řeku Onivých děr a vrátíme se do jejich lovišť, kdež mohou vypravovati o dobrých lidech, kteří nezabíjejí nepřátel svých, o velkém Manitouovi bělochův, jenž nařizuje, aby děti jeho milovaly i své nepřátely!«