Stránka:MAY, Karl - Syn lovce medvědův.djvu/267

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Indián se zdvihl. Přes to, že uvykl ukrývati city své, nemohl tentokráte potlačiti rozpakův, jež ho ovládly. Místo trestu za urážlivá slova sňata mu byla pouta. Toho pochopiti nedovedl. Domníval se, že Old Shatterhand je blázen.

»Otevřete kolo!« rozkázal tento okolostojícím bojovníkům.

Ti stlačili se trochu, že pak Sioux patřiti mohl do údolí, před ním se otevírajícího. Své bojovníky viděl za Údolím Hrobův. Z pohybů jejich bylo lze souditi, že radí se živě o něčem. Oko jeho se zalesklo. Nebyl již spoután. Šla o něm pověsť jako o nepřekonatelném běhounu. Což nemohl by prchnouti? V příznivém případě doběhne k Siouxům, a nezdaří-li se útěk, zastřelí ho, a to bude zajisté lepší než smrť mučennická.

Old Shatterhandovi neušel lesk oka Indiánova. I pravil:

»Těžký Mokasin zamýšlí utéci. Nechť zanechá toho. Jméno jeho praví nám, že zanechává veliké stopy, ale naše nohy jsou lehké jako peruti vlaštovčí, a kule naše nechybí se nikdy cíle. Ať podívá se na mne a řekne mi, zná-li mě!«

»Těžký Mokasin nedívá se na chromého vlka!« hučel divoch.

»Je Old Shatterhand chromé zvíře? Nestojí-li tuhle Vinnetou, náčelník Apačův, jehož jméno slavnější je jména kteréhokoli Sioux-Ogallally a vůbec všech ostatních Siouxův?«

»Uf!« uklouzlo zajatci.

Neočekával, že má před sebou proslavené ty muže. Zatím co zrak jeho těkal s jednoho na druhého, objevil se v jeho obličeji výraz uctivosti. Old Shatterhand, ukazuje vždy na osobu, již právě jmenoval, pokračoval:

»Ano, ještě více rovně statečných bojovníků je zde přítomno. Náčelník Ogallallův vidí tuto Černého Jelena, vůdce Šošonův, a Moh-ava, silného syna jeho. Vedle nich stojí Silný Medvěd, nepřemožitelný lékař Upsárokův. A tamto je dlouhý Davy a tlustý Jemmy. Mám ti říci proslulé jméno každého jednotlivého bojovníka? Nikoli. Nemám k tomu chuti. Ty — — —«

Zarazil se, neboť v tu chvíli vybuchlo blízko tak strašně, až vzepjali se všichni koňové, a ulekli se i jinak otrlí bojovníci. Země se chvěla, a z roztroušených po údolí děr vystupovaly páry, tu šedomodré, tam jako síra žluté, krvavě červené nebo tmavé jako čmoud. Po parách vyletovaly látky pevné. Vzduch byl takořka zatemněn pekelným tím