nedbali, každý chtěl zachrániti jen sebe. Přátelé hnali se podle nepřátel, aniž jich obtěžovali, neboť jediná myšlénka bylo osvobození Francisovo.
Old Shatterhand stoje ve třmenech krátkou ručnici přehodil si přes rameno, dvojku držel v ruce. Byl nejzadněji, ale kůň jeho ani země se nedotýkal a tak ve chvilince dostihl Upsárokův a patnácti Šošonův.
»Volněji!« nařídil, uháněje podle nich. »Dbejte jen, abyste Siouxy hnali. Tamhle nahoře stojí Vinnetou a nepropustí jich. Ani jediný ať neuteče! Ale neusmrcujte jich!«
A zase pospíchal dále. Záleželo mu na tom, aby dostihl vzpomenutého klubka dříve, nežli přihodí se neštěstí.
Kůň Frankův nebyl dobrý běhoun, nicméně dovedl jej pán jeho držadlem tomahavku důkladně pobídnouti, že uháněl potom jako divý, že nevydrží toho dlouho, dalo se předvídati.
Přece však dohonil náčelníka Sioux-Ogallallův. Zajev těsně podle něho, napřáhl tomahavk, křiče:
»^Padouchu, pojď sem! Veta po tobě!«
»Ubohý cvrčku!« odpověděl náčelník potupně, »jen udeř!«
Obrátiv se k Frankovi, odrazil ránu jeho holou rukou, až mu zbraň z ruky vylítla. Potom vytáhl nůž z opasku, aby probodl učeného mládence mysliveckého.
»Franku, mějte se na pozoru!« volal Jemmy, spěchající mu ku pomoci.
»Nemějte starostí!« odpověděl mu Frank. »Mne tak snadno rudoch nesrubne.«
Trhl zpět svého koně, že nezasáhl ho nůž Indiánův. Potom odvážným skokem vymrštil se ze sedla na koně Ogallallova a v okamžiku obejmul jezdce, paže těsně k tělu mu sevřev.
Náčelník zařval vztekem. Pokoušel se sice, by vyprostil se z nemilého objetí, ale nepodařilo se mu to, ježto Frank svíral ho jako kleště.
»Výborně!« volal Jemmy. »Jenom ho nepusť! Pomohu ti!«
»Tedy pospěšte si trochu! Takového chlapa rozmáčknouti není maličkosť!«
To vše stalo se rychle, mnohem rychleji, nežli pověděti lze. Ogallalla držel v jedné ruce nůž, ve druhé uzdu koně Francisova. Vzepjal
