Stránka:MAY, Karl - Syn lovce medvědův.djvu/237

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Martinovy i Vohkadehovy, že právě a přesně klesnouti mohli jen do zamýšlené hloubky.

Když teď ozvalo se šumění, ustoupili všichni. Jen dva Indiáni zůstali u jícnu, aby spustili tam odsouzence, jakmile bahno se zvedne.

Byly to chvíle nejhroznějšího napjetí; oběma však Francisům staly se děsnou věčností.


A Old Shatterhand? Proč nepřišel?

Oko jeho napjatě sledovalo každé hnutí Ogallallův. Když viděl, že vlekou Vohkadeha i Martina k jícnu, vyjasnilo se mu vše.

»Chtějí je asi ponenáhlu v bahně usmrtiti,« pravil ku svým Indiánům. »Musíme pomoci neprodleně. Rychle pospěšte lesem dolů, kde stromy přiléhají až k řece, přebroďte ji a pospěšte pak nahoru! Křičte potom, co vám hrdlo stačí, a vrhněte se vší silou na Ogallally!«

»Ty s námi nepůjdeš?« otázal se kouzelný lékař Upsárokův.

»Nikoli; nesmím! Zůstanu zde a budu pečovati, aby před vaším příchodem žádnému z našich bratří nebylo ublíženo. Pryč, pryč tedy! Nemáme ani okamžiku nazbyt!«

»Uf! Ku předu!«

V nejbližší chvíli zmizeli Šošonové i Upsárokové. Černý Bob zůstal u Old Shatterhanda; ten nařídil mu:

»Pojď, chop se této jedle. Zatřeseme jí!« Položiv ruku na ústa, vyrazil ze sebe skřek, který Jemmy a Davy zaslechli. Pozoroval, že se ohlédli k němu, a věděl tedy, že znamení porozuměli.

»Proč třásti stromem?« ptal se Bob.

»Dáme jim znamení. Chtějí Vohkadeha a tvého mladého pána uvrci do sopky, aby je usmrtili. Leží právě spoutáni u samého kraje.«

»Cože! Ó, ó, massa Martina usmrtiti?! Kdy? Snad hned?!«

»Za minutu zajisté!«

Černoch upustil pušku, již dosud držel.

Massa Francisa zavražditi? Nemožné, nesmějí! Massa Bob zabije všechny! Bob hned tam poběhne!«

A pádil skutečně.

»Bobe, Bobe!« volal Old Shatterhand za ním. »Vrať se, vrať, sice zmaříš vše!«

Ale černoch neslyšel. Zmocnila se ho pravá zuřivosť. Jeho mladého pána chtěli zabiti. Toho nemohl dopustiti. Raději zemře sám.