Stránka:MAY, Karl - Syn lovce medvědův.djvu/235

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

»Mlč!« obořil se na něho náčelník. »Naříkal bys úzkostí, maje podstoupiti smrť místo svého syna!«

»Nikoli, ani slova neuslyšíte, ani jediného!«

»Budeš kvíleti, popíši-li ti jen ta muka. Domníváš se, že prostě jen hodíme tvého chlapce a zrádce Vohkadeha do tohoto jícnu? Mýlíš se náramně. Bahno stoupá a klesá pravidelně jako moře. Přesně znám je okamžik, kdy bahno se zdvihne a jak vysoko vystoupí. Uvážeme zrádce a tvého syna na lasso a uvrhneme je do díry, ale nespadnou tam, na lassech jsouce uvázáni. Spustíme je jen tak hluboko, aby jim bahno vystoupilo toliko k nohám. Po druhé spustíme je doleji, až po kolena. Tak klesati budou hloub a hlouběji, a těla jejich péci budou se ode zdola v horkém kalu. Máš ještě chuť podstoupiti smrť místo svého syna?

»Ano!« odpověděl Francis. »Usmrťte mne místo něho, ó usmrťte!«

»Nikoli! Ty skončíš s ostatními smrtí mučedlnickou v Údolí Hrobů. Teď však patřiti budeš, jak syn tvůj noří se v bahno!«

»Martine, Martine, synu můj!« zoufale volal nešťastný otec.

»Otče, můj otče!« s pláčem odpověděl tento.

»Mlč!« šeptal mu Vohkadeh. »Umřeme, ale neuděláme jim zrovna to potěšení, aby pásli se na našich bolestech.«

Francis škubal okovy svými, ale nedocílil ničeho, leda že se mu řemení zařezávalo ještě hlouběji do masa.

»Slyšíš-li, jak kvílí a naříká!« pravil mu náčelník. »Mlč a raduj se spíše, neboť uvidíš vše zřetelněji než my. Odvažte zajatce od kamenův a uvažte je na koně, aby vysoko sedíce vše lépe viděli. Ale oba chlapce svažte a odneste je k díře!«

Několik Siouxův uchopilo Vohkadeha i Martina, by je spoutali ještě pevněji; ostatní Indiáni provedli rychle další čásť rozkazu náčelníkova.

Francis zaťal zuby, aby ani slovo nářku mu neuklouzlo. Seděl i s ostatními vysoko na koni.

»Toť děsné!« naříkal Davy, obraceje se k Jemmyovi. »Pomoc přijde jistě, ale pro tyto dva hodné hochy jistě pozdě. My dva vinni jsme smrtí jejich. Neměli jsme svolovati.

»Pravdu máš, a — — slyš!«

Ozval se chraptivý hlas supův. Ogallallové nedbali ho.

»Znamení Old Shatterhandovo,« šeptal Jemmy. »Mluvil často o tom a křik ten napodobil také před námi.«