Stránka:MAY, Karl - Syn lovce medvědův.djvu/230

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Běloši uvázáni byli k velikým kamenům a postaveni k nim hlídači. Potom ulehli si ostatní, ač jim náčelník ani nepověděl, proč tábořiti budou zde u páchnoucího jícnu, kde není pro koně ani trávy, ani vody.

Za svítání odvedli koně stranou, kdež — jak náčelník věděl — čistý pramen ze skály se vyléval. Teprve po skrovné snídani, záležející ze sušeného masa bůvolího, oznámil tiše Těžký Mokasin, na čem ustanovil se ohledně Vohkadeha i mladého Francisa.

Všichni měli prvějšího za zrádce. Vohkadeh nepřiznal se k ničemu, ale v očích jejich byl ze zrady usvědčen. Že sdíleti má mladý Francis stejný s ním osud, nedělalo jim žádných starostí. Všichni zajatci odsouzeni byli k smrti, a ta byla zábavnější, čím rozmanitěji konána poprava ubožákův.

Nejprve pásti chtěli se na mukách, jež způsobí zajatcům prosté ohlášení rozsudku. Z té příčiny rozestoupili se v kolo a předvedli Vohkadeha.

Věděl ovšem, že jistá smrť je mu určena, ale netušil, že rozsudek bude hned na něm vykonán. Byl přesvědčen, že Old Shatterhand a Vinnetou objeví se co nejdříve, a proto s veselou myslí předstoupil před své soudce.

Výslech veden byl hlasitě, aby též ostatní zajatci, pokud rozuměli řeči Siouxův, vše slyšeli.

»Rozmyslil se Vohkadeh, bude-li zapírati ještě dále, nebo poví-li pravdu bojovníkům Ogallallův?« otázal se náčelník.

»Vohkadeh neučinil nic zlého, nemůže tedy ničeho doznati,« odpověděl tázaný.

»Vohkadeh lže. Poví-li nám pravdu, bude rozsudek nad ním velmi mírný!«

»Rozsudek bude stejný, ať jsem vinen, anebo nevinen. Zemru!«

»Vohkadeh je mlád. Mládež mívá slabou paměť. Neví často, jaké následky míti může, co podniká. Proto jsme hotovi milosrdenství dáti průchod; ale ten, jenž dopustil se chyby, musí býti upřímným.«

»Nemám odpovědi!«

Ústa náčelníkova stáhla se k potupnému úsměvu. Potom pokračoval:

»Znám Vohkadeha. Poví nám přece všechno!«

»Marně budete toho očekávati.«