Stránka:MAY, Karl - Syn lovce medvědův.djvu/228

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

si ruku k očím, aby lépe viděl; jen chvíli zíral na Ogallally a pravil pak zlostně:

»Tam sedí uprostřed svých psů Těžký Mokasin! Bude se raditi s nimi.«

»Znáš ho, svého nepřítele, a víš tedy dobře, je-li to skutečně on?« tázal se Old Shatterhand.

»Jak bych ho nepoznal! Viz dlouhou, hubenou postavu jeho a obličej! Oloupil mě o jedno ucho, já mu vezmu obě; jeho tomahavk zranil mé rámě, ale můj meč zasáhne srdce jeho!«

Zajatce ovšem bylo lze také poznati. Old Shatterhand viděl Jemmya, Davya, Martina i Hobble-Franka. Vohkadeh upoután byl stranou ke kameni a to v poloze, jakoby mu všechny údy měly býti vymknuty.

Jeden ze Siouxův k němu přistoupil, odvázal a odvedl ho pak do kruhu.»Chtějí ho vyslýchati,« vece Old Shatterhand. »Snad budou ho souditi a zamýšlejí vykonati na něm trest hned na tomto místě. Ach, kéž slyšel bych, co budou mluviti!«

»A proč smějí s ním Ogallallové vůbec mluviti?« vzkřikl lékař. »Pojdme tam! Náš tomahavk nechť je všecky pohltí!«

»Nejde to tak rychle,« namítal Old Shatterhand. »Můj rudý bratr uvažiž, že bylo by nám ještě statečně lézti, než dostali bychom se s této stráně a k řece. Uvidí nás, jakmile vyjdeme z lesa. Nežli dosáhneme řeky a ji přeplujeme, učiní svá opatření.«

»Má bílý můj bratr lepší plán?«

»Ano! Musíme vraziti na ně náhle, netušeně. Obávám se totiž, že zajatce raději usmrtí, než aby vydali je do rukou našich. Tuhle dolů nemůžeme, zpozorovali by nás. Ale tam dole přiléhá les až k řece, dostaneme se tedy nepozorovaně až na břeh. Budeme-li dosti opatrnými, nezahlédnou nás ani, neboť nádrže gejzeru budou potom mezi námi a nimi.«

»Pravdu má můj bratr. Tak se staň! Ale vymiňuji si toliko jednu věc.«

»Kterou?«

»Nikdo nesmí usmrtiti náčelníka Ogallallův. Chci se pomstiti na něm, náleží mně!«

Old Shatterhand se zamyslil. Vztyčiv pak hlavu a svraštiv čelo, pravil:

»Nad padesát nepřátel je tam. Poteče mnoho krve, a přece rád vyhnul bych se tomu. Je však nemožné, abychom zmocnili se jich bez boje.«