Stránka:MAY, Karl - Syn lovce medvědův.djvu/225

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

skoro kolmo do výše. Skládala se z černého, nahoře věžovitě rozštěpeného kamení a uhýbala se značně zpět, že podobala se od jedné úžiny řeky až ke druhé oblouku kruhové výseče. Ale údolí tímto ústupem stěny skalní nikterak se nerozšířilo, neboť na temné skále, právě proti Old Shatterhandovi, vyčníval veliký útvar, jehožto široká pata dosahovala skoro až na druhý břeh.

Útvar ten — neníť lepšího výrazu k označení toho předmětu — byl tak podivný, na první pohled nepochopitelný, že domníváme se před sebou míti svět báječný, v němž tajemný život vedou víly, skřítkové a jiní podzemní tvorové.

Byl to tarasovitý výstavek, jemně rozčlánkovaný a fantasticky okrášlený, jakoby z padlého sněhu a nejjemnějších křišťálů ledových.

Nejspodnější, nejrozsáhlejší taras byl jako z nejjemnější slonoviny vyřezán. Okraj jeho pokrývaly ozdoby, které z dálky vypadaly jako umělecké dílo znamenitého řezbáře. Taras ten tvořil okrouhlou nádržku, z níž vystupovala druhá, lesknoucí se jako alabastr, posetý zrnky zlatými. Druhý taras byl průměru menšího nežli první. Štíhle zdvihal se z druhého taras třetí, vytvořený jakoby z jemně trhané bílé vaty. Látka, ze které se skládal, byla vzdušná, že by člověk myslil, že nesnese ni nejmenší tíže. A přece vypínalo se nad ním ještě jiných šest tarasův, z nichž každý přijímal vodu z nejblíže vyššího, aby postoupil ji v tenounkých paprscích, anebo ve způsobě drobného deště, neb i v širokých proudech nádržce nižší.

Jako ze sněhových kločkův utkaný šat bytosti nadpozemské tulil se tento štíhlý, zářivý div přírodní ke tmavé stěně skalní. A přece vytvořila oděv ten tatáž ruka, která nakupila tam černý čedič a prolomila korou zemskou sopky bahenní.

Třeba jen vystoupiti na špičku podivného toho jehlance, a uvidíme hned, z čeho je vytvořen. Tam vyrazil právě mohutný pramen ze země, jenž ve výši jako deštník se rozšířiv v podobě deště a za velikého šumu kolkol k zemi dopadal.

Voda gejzeru sama vystavěla si jehlanec. Jemné, lehounké částečky, jež voda obsahovala, usazovaly se tam a ještě nyní pracovaly na, podivuhodném tom útvaru. Horká voda stékala s nádrže do nádrže, stále se ochlazujíc, že v jednotlivých vodojemech ubývalo teploty od shora dolů. Posléze nejníže křišťálová tekutina se přelévala a po krátkém toku ústila se do řeky Ohnivých děr.