Stránka:MAY, Karl - Syn lovce medvědův.djvu/218

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

»Jen krátký čas ještě trpělivosť, Susiko! Mýlil bych se náramně, není-li Old Shatterhand nám již na blízku. Co nahlédli jsme my teprve teď, že jsme totiž hrozní hlupáci, to věděl on zajisté již dnes ráno. Přijde se slušným počtem rudochů za námi, a proto postaral jsem se, by našel stopu naši.«

»Jak?«

Sestoupiv, složil zbraně své k nohám náčelníkovým

»Hleď! Tuto utrhl jsem kus svého kožichu a zuby rozškubal jsem jej na drobounké kousky. Tam, kde jsme leželi, zanechal jsem jeden a cestou také tu a tam nějaký upustím. Zůstanou ležeti, ježto vítr nevane. Přijde-li Old Shatterhand ku zpropadené té budově, neujde mu zajisté mé znamení, a pozná hned, kdo je zanechal, a co se nám přihodilo. Podle toho zařídí další své kroky.«


Siouxové netáhli podle řeky, byli by si zajeli. Brali se přímo k výšinám, jež Sloní hřbet slují, a obrátili se potom k táhlému pohoří, které tvoří vodní předěl mezi okeanem Atlantickým a Tichým.

Tlustý Jemmy nesoudil špatně, domnívaje se, že Old Shatterhand