Poslednější okolnosť byla pro Vohkadeha na pováženou. Ze všeho dalo se souditi, že záležitosť jeho valně se zhoršila. Přes to však klidně očekával výslech.
Když jej všichni přítomní chvíli zamračeně byli pozorovali, ujal se slova náčelník, řka:
»Vohkadeh nechť vypravuje, co zažil od té chvíle, kdy nás opustil.«
Vohkadeh vypravoval po té, že zajali ho Šošonové, z jejichž rukou vysvobodili ho později běloši. Ač líčil vše jako pravdu, pozoroval nicméně, že mu nikdo nevěří. Když pak skončil, neozval se ani jeden ze shromážděných Siouxův, aby prohlásil, věří-li mu čili nic. Náčelník otázal se ho:
»Kdo jsou ti čtyři bledouši?«
Vohkadeh jmenoval nejprve Jemmyovo a Davyovo jméno, poznamenav spolu, že je s velikou ctí pro Siouxy, přišli-li tak znamenití lovci k nim.
»Ostatní dva?«
Otázka ta nezpůsobila mu rozpakův. Dříve již rozmyslil si, co jim řekne. Jmenoval Frankovo jméno a vydal Martina za jeho syna. Náčelník nehnul ani brvou, ale otázal se:
»Zvěděl snad Vohkadeh, že lovec medvědů má syna Martina?«
»Nikoli.«
»A že bydlí u něho muž jménem Hoble-Frank?«
»Nikoli.«
Zachovávaje stále vnější klid, byl Vohkadeh uvnitř přesvědčen, že jeho hra je ztracena. Teď však zahřměl na něho náčelník:
»Vohkadeh je pes, zrádce, smrdutý vlk! Proč ještě lže? Myslí snad, že nevíme, že Frank a syn lovce medvědů jsou našimi zajatci? Vohkadeh přivedl sem všechny čtyři bělochy, aby osvobodil ostatní bílé muže. Sdílejž s nimi tedy stejný osud! Shromáždění uradí se dnes večer, jakou smrtí zemře. Teď však budiž pevně svázán, až řemení zařízne se do masa jeho!«
Tak se i stalo. Po krátké době uvázali ho na koně, neboť chtěli se dáti na pochod.
Podobně učinili i s ostatními zajatci, ale s těmi nepřišel Vohkadeh ve styk. Zůstal daleko od nich, a dva vojáci dáni mu k ochraně.
Smutný byl pohled na ubohého Francisa a jeho pět soudruhův.
Kdyby je nebyli uvázali za nohy, jistě nebyli by se udrželi na koních.
Davy šeptal příteli svému několik slov útěchy. Ferlon mu odpověděl:
