Lovec medvědů jej předešel, otázav se ho po hodné chvíli:
»Nu, mastre, proč jste tak zamlklý? Rozumí se samo sebou, že dychtivě čekáme, abyste nám pověděl, kde jste byl, a čeho od vás žádali?«
»U náčelníka.«
»Vždyť jsem si myslil. Nač se vás vyptával?«
»Povím vám vše a upřímně. Chtěl věděti, kdo je Martin a Frank, a já jsem mu to pověděl, protože mi za to slíbil svobodu.«
»Běda! To byla hlouposť, jaké není na celém světě. A což svoboda vaše?«
»Té se mi teprve dostane, až vyzvím, jak jste se sešli s Vohkadehem, a nepřišli-li s vámi do této krajiny jiní ještě běloši.«
»Tak? A věříte, že vás ten padouch potom propustí?«
»Nikoli. Přemýšlel jsem právě o záležitosti té a poznávám, že by mne jen podvedl.«
»Dobře máte. A že jste tak upřímným, odpouštíme vám prvější hlouposť. Ostatně nemyslete, že byste nás byl oklamal. Tušili jsme, proč vás zavolal, a byli bychom před vámi ani slova nepronesli.«
»Co mu tedy řeknu, až se mne zase ptáti bude?«
» Řekněte,« pravil Jemmy, »že jsme Vohkadeha vysvobodili z rukou Šošonův, a že jeli jsme sem, abychom odevzdali jej soukmenovcům jeho. Jiných bělochů kromě nás zde není. Toť vše, co odpovíte. A bude-li chtít vás obelstíti, nesedněte mu znovu na vějičku. S naší strany spíše kyne vám naděje na osvobození, než s jeho.«
»Jak to?«
»Prozatím ptáte se tuze mnoho. Snad získáte si naši důvěru, že bude mi lze učiniti vám brzy příjemné oznámení.«
Tím záležitosť ta prozatím odbyta.
Zajatci spoutáni byli také na nohou, nemohli tedy choditi, nýbrž jen s místa na místo se váleti. Skrovné té volnosti užil i Jemmy a dostal se mezi mladého i starého Francisa; potom teprve mohl sděliti poslednějšímu, co pro něho podnikli, a že snad. přece vysvobozen bude ze zajetí.
Zatím svolal náčelník nejpřednější bojovníky k sobě a obeslal tam také Vohkadeha. Když poslednější do shromáždění vstoupil, seděli všickni členové jeho v polokruhu, jehož střed zaujal náčelník. Vohkadeh postavil se proti nim, hlídán jsa po každé straně jedním Siouxem, jenž tesákem byl ozbrojen.
