»Jen toho, který kulhá. Bydlel s medvědobijcem a jmenuje se Hobble-Frank.«
Chvíli před sebe v zamyšlení hleděl náčelník. Potom vyzvídal opět:
»Je pravda, co jsi řekl?«
»Ano, odpřisáhnu to.«
»Dobře tedy; jsme hotovi.«
Náčelník pokynul rudochovi, který byl zajatce prve přivedl. Uchopiv jej za paže, vyzdvihl jej, aby ho odvedl. Tu však ozval se běloch:
»Slíbil jsi mi život a svobodu. Kdy dostane se mi poslednější?«
Pohrdlivě ušklíbl se na něho náčelník.
»Jsi bílý pes, a těm netřeba ve slově státi,« odpověděl náčelník. »Umřeš jako ostatní, neboť jsi — —«
Zamlčel se. Nová myšlénka projela mu hlavou, obličej nabyl jiného, přívětivějšího výrazu. Potom pravil:*
»Pověděl jsi mi tuze málo.«
»Nevím již ničeho.«
»Lžeš.«
»Nemohu přece říci více, než sám vím.«
»Mluvili bledouši, již prve byli přivedeni, s lovcem medvědův?«
»Ano.«
»Co?«
»Nevím.«
»Víš-li, že spolu mluvili, víš také, co si povídali.«
»Nikoli. Mluvili vůbec velmi tiše a řečí, jíž nerozumím.«
»Nevíš-li, jak sešli se s Vohkadehem?«
»Nevím ani, kdo je Vohkadeh.«
»Víš-li, jsou-li v této krajině sami, nebo s jinými ještě bledouši?«
»Také o tom nevím.«
»Nu, to právě jest, co rád bych vypátral. Vyptávej se jich. Vyzvíš-li to, propustím tě na svobodu. Jdi tedy a dnes večer povíš mi, čeho jsi se dověděl.«
Potom odvedli ho zase a spoutali jej. Ostatní běloši nedůvěřujíce mu nemluvili, také on byl tiše.
Přemýšleje o své rozmluvě s náčelníkem, nahlédl, že dal se obelstíti a že Těžkému Mokasinovi důvěřovati nesmí. Hodný ten člověk pokládal za svou povinnosť, pověděti starému Francisovi, o čem rozmlouval s Indiánem.
