»Ano! Ale ty víš je také již.«
»Myslil jsem, že snad mne obelhali. Ty a tvoji soudruhové zůstanete zde také.«
Pojednou změnila se až dosud skoro přívětivá tvář náčelníkova. Pokynul Ogallallům s ním přišedším, ti vyprázdnili kapsy zajatcův a dali jim pak pouta.
»Znamenitě!« bručel si Jemmy, vida mizeti poslední obsah svých kapes. »Je s podivením, že nevezmou nám i šatův; toť bývá zvykem u rudochův.«
Noví zajatci položeni na zem vedle prvějších pěti nešťastníkův. Zanechav u nich několik hlídačův, vzdálil se vůdce Ogallallův.
Ubožáci netroufali si ani nahlas promluviti. Šeptali si jen. Martina položili zrovna vedle otce jeho, kteréžto okolnosti využitkovali nešťastníci; aby pokud lze navzájem osvědčili si něžnou oddanosť.
Po nějaké chvíli přišel k nim Sioux a odvedl jednoho z prvních zajatcův. Ubožák nemohl pro bolesť ani jiti, bídně jen kolébal se vedle rudocha.
»Co mu asi chtějí?« tázal se starý Francis, že to Jemmy slyšel.
»Aby zrádcem byl,« odpověděl tento. »Štěstí, že nemluvili jsme dosud o pomoci, jíž očekáváme.«
»Ale zmínil jste se přece o tom!«
»To není nebezpečné. Mějme se před člověkem tím na pozoru. Nejprve se přesvědčíme, lze-li mu důvěřovati.«
Jemmy soudil správně. Zajatce dovedli k náčelníkovi, jenž přijal ho s tváří zamračenou. Ubožák nemohl ani státi, proto usedl si na zem.
»Víš-li, jaký osud tě očekává?« otázal se ho náčelník.
»Ano,« vece tázaný sklíčeným hlasem. »Vždyť řekl jste nám to již častokráte.«
»Nuže, pověz to také mně.«
»Budeme usmrceni.«
»Ano, smrť máte jistou, nejhroznější smrť. Vytrpěti bude vám muka, jakých nedostalo se ještě žádnému bledouši, aby uctěn byl hrob, na kterém zemřete. Co bys dal, abys ušetřen byl takových trápení?«
Běloch neodpovídal.
»Mohl-li bys život svůj zachrániti?«
»Což lze jej vůbec zachrániti?« chutě zeptal se muž.
