Stránka:MAY, Karl - Syn lovce medvědův.djvu/210

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

»A tohle je dostatečná příčina?«

»Ano. Dokáži ti toho.«

Přistoupil k zajatcům, kteří viděli a slyšeli, čeho bezúčelně odvážil se pro ně Vohkadeh, aniž jim prospěl. Bohužel, nerozuměl ani Jemmy, ani Davy řeči Siouxův tou měrou, aby věděli vše, co Vohkadeh vypravoval.

Chytrý náčelník, tváře se méně přísně, pravil:

»Dříve nežli Vohkadeh odešel od nás, dopustil se činu, o němž nám raditi se jest. Proto je zatím naším zajatcem. Ukáze-li se, že ho bledouši tenkráte ještě neznali, propustíme ho zase na svobodu. Která jsou jména bílých mužův?«

»Povíme mu je?« tázal se Davy svého tělnatého přítele.«

»*Ano,« vece Jemmy. »Snad budou míti potom vůči nám trochu respektu.«

Obrátiv se k náčelníkovi, pokračoval:

»Jmenuji se tlustý Jemmy, a tento vytáhlý bojovník zde je dlouhý Davy. Jména ta slyšel jsi zajisté již.«

»Uf!« ozvalo se kolem.

Náčelník přísně je zrakem přeletěl. Sám byl také překvapen, maje proslavené ty lovce ve své moci, ale nedal znáti na sobě ni nejmenšího.

»Těžký Mokasin nezná vašich jmen,« odpověděl. »A kdo jsou tito dva mužové?«

Otázka ta, týkající se Franka a Martina, platila Jemmyovi. Davy mu šeptal:

»Probůh, nepověz jmen jejich!«

»Co řekl bledouš?« tázal se náčelník přísně. »Nechť odpovídá, koho jsem se ptal.«

Jemmy vzal útočiště ke lži. Řekl mu nějaké jméno, jež právě mu napadlo, a vydával Franka i Martina za otce a syna.

Zkoumavým pohledem přeletěl náčelník obličeje obou jmenovaných, a potupný úsměv zahrál mu na rtech. Nicméně odpověděl dosti přívětivě:

»Pojďte za mnou.«

Kráčel směrem k zadní části dvora.

Domnělý dům byla dříve zajisté velikánská skála, složená ze živce a některých měkkých částí. Poslednější byly průběhem času deštěm odplaveny, kdežto živec vzdoroval ničivému vlivu povětří; tak zajisté po-