Stránka:MAY, Karl - Syn lovce medvědův.djvu/206

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

Obrátiv se k náčelníkovi, pokračoval anglicky:

»Vzdáti že se máme? Vždyť jsme vám nic neudělali. Jsme přátelé rudých lidí.«

»Válečná sekera Sioux-Ogallallův namířena je na bledouše,« odpověděl dlouhán. »Sestupte a odložte zbraně! Nečekáme.«

Padesát párů v očí zamračeně hledělo na bělochy, a padesát červeně hnědých rukou sáhlo na nože. Old Shatterhand a Vinnetou nebyli by se jistě vzdali; ale dlouhý Davy byl první, jenž slezl se svého mezka.

»Učiňte mu po vůli,« pravil svým soudruhům. »Musíme času získati. Naši přátelé přijdou jistě, aby nás osvobodili.«

I sestoupili také ostatní a odevzdali zbraně. Při té příležitosti šťouchl Frank Jemmya pod žebra, řka rozhorleně:

»To je tím, že nenaučil jste se na gymnasii, jak se píše slovo hostic! Proč jste sem zajel! Kéž zůstal jste venku! Teď mají nás ti darebáci v pasti!«

V tom udeřil jej vedle stojící Indián, ukázal mu na ostrý tesák, řka:»Mlč! Nebo — — —!«

Mávnul rukou, jakoby chtěl bodnouti. Frank chutě položil ruku na ústa na znamení, že nechce s nožem vejiti ve známosť.

Vohkadeh s nimi nepřišel. Viděl zvenku, že soudruhové jeho byli od rudochův obklopeni, a proto hned zajel s koněm stranou, aby ho nikdo neviděl. Seskočiv po té lehl na zem a soukal se ke vratům, aby nahlédl do dvora.

Co tam viděl, naplnilo ho zděšením. Poznal náčelníka. Byl to Těžký Mokasin, vůdce Sioux-Ogallallův. Také ostatní poznal. Bylo to šest a padesát Ogallallův, k nimž sám nedávno náležel a jimž uprchl. Běloch, který padl jim do rukou blízko hrobů náčelníkův, jistě byl ztracen, nedostalo-li se mu odnikud vysvobození.

Co bylo mu dělati? Tak sama sebe ptal se chrabrý Vohkadeh. Aby rychle se vrátil a přivedl Old Shatterhanda s jeho lidmi? Nikoli. Napadla mu lepší myšlénka. Byla sice nad míru odvážná, ale poskytovala aspoň skrovnou naději na dobrý výsledek. Chtěl sám ukázati se Ogallallům; chtěl se odvážiti, že rozsápán bude od nich na kousky. Užije lži. Pochopí-li běloši úmysl jeho, a zařídí-li dle toho výpovědi své, bude lze dodělati se výsledku příznivého.

Nerozmýšlel se déle. Bylo opravdově hrdinstvím, co vykonati si předsevzal; ale co řeknou Old Shatterhand a Vinnetou, až uslyší o tom!