»Šeptáte stále spolu.«
»Chce se cvičiti ve frančině.«
»Vždyť může učiniti tak i hlasitě. Pozoruji, že v posledním čase strachuje se o svého otce více než dříve. Obává se, že jej Ogallallové zabili, já pak marně namáhám se, abych mu to vymluvil. Slyšel jste prve, že zase o tom začal. Obávám se, že zanáší se myšlénkami, které dělají sice česť jeho lásce dětinné, nikoli však jeho rozumu. Víte snad o záměrech jeho něco více:«
»Hm! Což řekl vám již o tom, pane?«
»Nikoli.«
»Nuže vidíte! K vám měl by přece více důvěry, než ke mně. Skrývá li něco před vámi, nebude přece sdílnějším vůči mně.«
»Zdá se mi, že úmyslně vyhýbáte se přímé odpovědi!«
»Ani mi nenapadá!«
»Od včerejška vyhýbá se mně a Vinnetouovi a stále jede jen vedle vás. Domnívám se tudíž, že učinil vás svým důvěrníkem.«
»A já vám pravím, že se tentokráte náramně mýlíte, ač jste jinak neobyčejně bystrozraký muž.«
»Tedy neřekl vám opravdu nic, z čeho souditi dalo by se, že něco zamýšlí, čeho bych já neschvaloval?«
»Prach a broky! Vyť konáte tu se mnou podrobný výslech. Pomněte, pane, že nejsem již školákem. Svěří-li mi někdo nějaké své nebo rodinné tajemství, nemám přece práva, bych je jinému opět vyzradil.«
»Dobře tedy, mastre Jemmye. To, co jste mi právě řekl, bylo hrubství, ale má také své místo. Nebudu na vás dále doléhati a zachovám se tak, jako bych nebyl pozoroval pranic. Stane-li se něco, z čeho vzejíti mohla by škoda někomu z nás, odmítnu od sebe všechnu zodpovědnosť. Jsme hotovi!«
Rozmrzen nad neupřímností tou odvrátil se od něho Old Shatterhand a odešel v protější stranu.
Jemmy, vraceje se zdlouhavě k ohni, bručel si:
»Má bystrý zrak! Kdo by si byl pomyslil, že mne pozoroval. Pravdu má ovšem, úplnou pravdu, měl jsem mu přece vše říci; ale zavázal jsem se slovem a toho zrušiti nesmím. Lépe bylo by, kdybychom s věcí tou ani nezačali. Ale mladý lovec medvědů prosil tak snažně, že já, starý medvěd, se srdcem pozbyl jsem i rozumu. Doufám však, že předsevzetí naše skončí se ještě šťastně.«
