haslých sopek. Po čtyřech až pěti hodinách dosáhneme Dolního kaňonu, přes tři kilometry dlouhého a přes tři sta metrů hlubokého. Po dalších pěti hodinách dorazíme k hoře, s jejíhož temene rovnoběžně táhnou se do hloubky 1000 m. mohutné skalní stěny. Za tři hodiny později staneme při ústí řeky Gardineru a půjdeme po té proti proudu jejímu, ježto podle řeky Yellovstonské dále ubírati se nelze. Pak pojedeme podle Vashburnských vrchův a Cascade-Creeku, jenž veda opět k řece Yellovstonské, ústí se mezi hořejšími a dolejšími slapy jejími. Tam již otevírá ;se nám Veliký kaňon, největší to div kotliny Yellovstonské.«
»Znáte-li ten div, pane?« tázal se tlustý Jemmy.
I na něj zkoumavě pohleděl Old Shatterhand, nežli odpověděl:
»Ano. Je zajisté delší 50 km a nad tisíc metrů hluboký. Stěny jeho sklánějí se skoro svisle, a jen ten, jehož nejímá závrať, smí až ke kraji se doplížiti, aby pohleděl do děsné hlubiny, v níž šedesát metrů prve široká řeka zdá se nám tenounkou nití. A přece byla to jen tato tenká niť, která průběhem tisíciletí vryla se do tvrdých skal. Vlny s velikým hukotem a rychlostí nesmírnou valí se mohutnými těmi skalinami, na hoře však o jejich zuření není ani známky. Voda je teplá, vyhlíží jako olej, má však ošklivou sirnatou a kamencovou chuť a páchne až k nevydržení. Kráčejíce podle kaňonu vzhůru, dostaneme se k dolejším slapům, kdež vrhá se řeka s výše 120 m. do hrůzné hlubiny. O čtvrť hodiny výše spatřujeme opět jiný, nad 30 m. vysoký vodopád. Od těchto hořejších slapův až sem potřeboval by jezdec asi devět hodin. Předjeli jsme tedy Sioux-Ogallally celkem o dva dny. Přesný počet můj ovšem není, ale hodina více nebo méně nerozhoduje. Dostačí, víme-li, že nepřátelé zde doma býti nemohou.«
»A kde budou asi zítra touto dobou, pane?« tázal se mladý Francis.
»U hořejšího východu kaňonu. Máte-li příčinu vyptávati se na vše tak podrobně?«
»Přímou ovšem ne; ale račte uvážiti, že myšlénky mé stále jsou u otce. Kdo ví, živ-li ještě.«
»Jsem tím jist.«
»Ale Siouxové snad ho již zabili!«
»Netrapte se takovými myšlénkami. Ogallallové chtějí zajatce své za dlouhých muk usmrtiti na hrobě náčelníkův; nezabijí jich tedy dříve. Znám rudochy dobře, a věřte mi, že otec váš žije dosud.«
