»Ano, potýkejme se nejdřív my! Začněme!« byla odpověď Vinnetouova.
Svlékal se a Stonásobný Hrom pokynul, aby přinesli jeho nůž. Rozkaz hned byl vykonán.
Okolo lípy utvořili veliký kruh. Oči všech zkoumaly postavy obou soupeřův. Upsároka nebyl vyšší, ale zavalitějšího a silnějšího těla než štíhlý Vinnetou. Rozdíl ten Indiáni Vraní s uspokojením znamenali. Byli přesvědčeni, že Vinnetou podlehne. Neměli ovšem tušení, že stojí před nimi náčelník Apačův. Ostatní, kteří to věděli, měli o něho sice starosť, spatřivše silné tělo Upsárokovo, přece však při vzpomínce na slavnou jeho pověsť sami se konejšili.Tu přistoupil k němu tlustý Jemmy. Drže v ruce několik řemenův, jež mívá každý lovec na západě, pravil Vinnetouovi:
»Tedy vy máte první půtku, můj dobrý pane! Budiž vám dobrou věštbou, že uváže vás ke stromu ruka přítelova. Prve však nechť každý se přesvědčí, že oba řemeny jsou stejné jakosti.«
Z ruky do ruky šly řemeny a důkladně byly zkoušeny. Stanoviti bylo ještě, který z obou soupeřův uvázán bude za ruku pravou a který za levou. Dvě nestejná stébla byla rozsudím. Vinnetou vytáhl kratší, byl tedy ve škodě, ježto uvázán byl za pravici, a méně cvičenou rukou levou bylo mu se brániti. Veselým »uh-ah, velmi dobře, velmi dobře,« pozdravili Upsárokové příznivou pro ně okolnosť.
Po té udělali na řemenech kličky, navlekli je zápasníkům na ruku v zápěstí a uvázali ke stromu jen volně, aby sokové snadno okolo kmene pohybovati se mohli. Přihází se při tomto souboji dosti zhusta, že honívají se protivníci čtvrť hodiny, někdy i déle okolo stromu, než-li nůž poprvé zasáhne tělo soupeřovo. Ukáže-li se krev, rozlítí se zápasníci, dorážejí na sebe prudčeji, že potom velmi brzo boj bývá rozhodnut.
Již stáli k zápasu připraveni, každý na jedné straně stromu.
Chromý Frank stál mezi diváky hned vedle tlustého Francouze.
»Poslyšte, pane Ferlone,« řekl. »V takové situaci člověku naskakuje husí kůže. Nedávají v šanc živobytí své jen ti dva, ale my také. V okamžiku tomto zdá se mi, jakoby mi někdo zvolňounka nazdvihoval kůži na lebce. Ostatně pěkně děkuji za slib, že dáme se trpělivě zabiti, budou-li oba naši championi přemoženi!«
»Mně není sice také do smíchu,« odpověděl Jemmy, ale myslím, že spoléhati můžeme na Vinnetoua i Old Shatterhanda.«
