Stránka:MAY, Karl - Syn lovce medvědův.djvu/174

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

život jejich, jako sfoukne se několik slaboučkých sirek. Teď však jste již ke zpropadenému tomu souboji zavázán, a nikdo nebude vám ručiti, že obr ten vás nesvalí a neprobodne!«

»Aj, vždyť přece nejste mužem krvežíznivým! Máte-li příčinu litovati, že neusmrtili jsme těchto lidí? My jsme byli mnohem silnější než oni, vlákali jsme je sem do pasti, že nemohli se ani hnouti, ani brániti; nedělalo by nám velikou česť, ale hanbu, kdybychom je postříleli. O tom, že jsme křesťané a nikoli pohané, ani nemluvím!«

»Hm, pravdu ovšem máte jako křesťan a člověk. Ale což musili jsme je skutečně zabiti? Byli nuceni, aby se vzdali, a potom měli jsme na vůli, srovnati se s nimi po lidsku.«

»Právě že hledají kouzelné váčky, nebyli by se vzdali. Boj nedal by se zameziti. A ježto mi ani nenapadlo zabíjeti lidi, jimž dal Bůh tatáž práva jako nám, dal jsem přednosť návrhu obra, jejž ostatně znám.«

»Cože? Vy znáte toho velikána?«

»Ano! Pamatujete-li se na poznámku, kterou jsem učinil, když jeli jsme okolo Želví hory? Pravil jsem, že tábořil jsem jedenkráte u hory té s Velikým Psem, bojovníkem Upsárokův. Vypravoval mi mnoho o svých soukmenovcích a s velikou hrdostí jmenoval svého bratra, Silného Medvěda.«

»Mínil snad proslulého lékaře Indiánů Vraních?«

»Ovsem! Vypravoval mi o činech svého bratra a popsal mi i jeho osobu. Líčil mi ho jako obra, jemuž schází levé ucho. Silný Medvěd byl kdysi v boji se Sioux-Ogallally udeřen tomahavkem, jenž uťal mu ucho a ještě hluboko poranil rameno. Pohleďte jen na tohoto obrovského Uspároku! Schází mu levé ucho, a z držení levého ramene poznávám, že bylo jednou raněno.«

»Prach a broky! Toť bylo by zvláštní setkání! Ale mám přece strach o vás, pane! Jste sice statečný chlapík, ale tento Kanteh-pehta nikdy ještě nebyl přemožen. Silou tělesnou vás jistě předčí, ale pokud zručnosti se týče, jsem přesvědčen, že se vám nikterak nevyrovná. Jsme-li jednou paží ke stromu uvázáni, rozhoduje síla, nikoli však zručnosť zápasníkův ;i myslím tedy, že vsaditi bych mohl spíše na něho než na vás.«

»Nu,« usmál se Old Shatterhand, »máte-li o mne takový strach jest velmi snadná pomoc, abyste mne ochránili od jisté záhuby.«

»Jak to?«