Stránka:MAY, Karl - Syn lovce medvědův.djvu/170

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

»Co chce zde rudý muž: Proč pronásleduje mne a mé bojovníky?«

»Poněvadž jste zabili dva naše bratry.«

»Blížili se k nám jako nepřátelé, a nepřítele nutno neškodným učiniti.«

»Odkud víš, že jsme tvými nepřátely?«

»Ztratili jste své váčky kouzelné.«

Obr hluboko stáhl obočí.

»Kdo ti to řekl?«

»Vím to, protože bojovníci, jež kule naše usmrtily, jich neměli.«

»Uhodl jsi. Nejsem více tím, čím jsem byl. Pozbyl jsem s váčkem kouzelným i svého jména. Teď jmenuji se Hrdina váček hledající. Pusťte nás odtud, anebo vás zabijeme!«

»Vzdejte se, nebo stane se vám, čím nám vyhrožujete!«

»Ústa tvá pronesla hrdá slova. Jaké však jsou skutky tvé:«

»Hnedle můžeš se o nich přesvědčiti. Pohledni sem i za sebe! Jediné pokynutí mé, a více než pětkrát deset kulí vletí do malé tvé družiny.«

»To není udatné, nýbrž zbabělé. Mnoho smrdutých psů stepních usmrtí i nejsilnějšího bůvola. Co byli by tvoji psi vůči mým bojovníkům, kdybyste nás nebyli sevřeli! Já sám rozdrtil bych polovičku tvých lidí!«

Vytáhnuv těžký tomahavk, hrozivě jím zatočil.

»A já sám poslal bych celou tvou družinu do věčných lovišť,« klidně odpověděl Old Shatterhand.

»Je snad Ithanka (veliká huba) tvé jméno?«

»Nebojuji jménem, nýbrž rukou.«

Oko Upsárokovo zaplálo.

»Chceš-li toho na mně dokázati?« tázal se.

»Nebojím se tebe, ale směji se prázdné tvé řeči!«

»Počkej tedy, až promluvím se svými lidmi! Potom zvíš, jest-li vůdce Upsároků jen mluví, nebo také jedná.«

Vrátiv se pak ku svým, rozmlouval s nimi chvíli hlasem přitlumeným. Po té přistoupil zase k Old Shatterhandovi a tázal se:

»Víš-li, co je muh-mohva?«

»Vím.«

»Dobrá. Potřebujeme skalpů na kouzelné váčky. Čtyři muži nechť bojují spolu muh-mohvu, ty se mnou, a jeden z tvých rudých lidí s ně-