usmrtiti. Umřel bys zbytečně, a já vyrval bych zajatce přece z rukou bojovníků tvých.«
»Zkus jen! Mne si ovšem lstivě zajal, avšak nyní budou bojovníci šošonští mnohem opatrnější. Jest nemožné, abyste bělochy osvobodili. Oni odvážili se k jezeru Krvavému, a za trest bude jim ponenáhlu umříti. Ty přemohl jsi Černého Jelena, umře tedy; ale ještě žije Moh-av, jediný jeho syn, pýcha duše jeho, a ten jej pomstí. Jeho obličej natřen byl již barvami válečnými, neboť on právě ustanoven, aby zasadil smrtelnou ránu zajatým bledoušům. V teplé jejich krvi omyje tělo své a chráněn bude proti každému nebezpečí se strany plemene bílého.«
V tom zašustělo ve křoví, a z něho vylezl Francis, jenž pošeptal Old Shatterhandovi:
»Pane, zajatý mladík je syn náčelníkův. Vinnetou to na něm vyzvěděl.«
Zpráva ta právě přišla vhod Old Shatterhandovi. Odpověděl tiše:
»Ať ho sem tedy Vinnetou pošle!«
»Ale jak? Rudoch je spoután!«
»Davy ho sem přinese a zůstane tu u něho.«
Martin se vzdálil. Old Shatterhand obrátiv se opět k Indiánovi, řekl
»Moh-ava se nebojím. Od kterého času honosí se již jménem, a kde vypravovalo se o jeho hrdinství? Třeba mi jen chtíti, a bude v mé moci jako ty.«
Tentokráte nedovedl se rudoch opanovati, byloť potupně mluveno o jeho synu. Svraštiv čelo, rozkřikl se zlostně:
»Kdo jsi, že osměluješ se haněti Moh-ava? Zkus jen s ním bojovati a jako krtek zalezeš před zraky jeho do země!«
»Bodejť! S dětmi nebojuji.«
»Moh-av není dítětem! Bojoval již s Ogallally a několik jich zabil. Má oči jako orel a sluch jako dravec. Nižádný nepřítel ho nepřekvapí, on na běloších krutě pomstí svého otce!«
Tu právě přišel k nim Davy, mladého Indiána na rameni nesa. Položiv jej na zem, oznamoval:
»Tuhle přináším toho kluka; mám mu snad na záda namalovat že s námi není žertův?«
»Nikoli, mastre Davye! Posaďte ho a přijměte místo vedle něho. Také ústa mu uvolněte, neboť zde mluvíme.«
