Stránka:MAY, Karl - Syn lovce medvědův.djvu/107

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka byla zkontrolována

a řeky Bighornské, obcují s bělochy, a přece Černý Jelen napadá lidi, kteří mu nikdy neublížili. Vším právem tudíž nazvati smí jej udatný lovec zbabělcem!«

Rudoch jen jen vztekem hořel, ale nepohleděv ani na Shatterhanda, klidně odpověděl:

»Jsi-li ty takovým hrdinou?«

»Ano,« odvece tázaný lhostejně, jakoby samochvála taková byla zcela obyčejná.

»Máš tedy nějaké jméno?«

»Ovšem! Což nevidíš zbraní mých?«

»Běloši smějí nositi zbraně a míti jméno, nechť jsou i baby. Právě největší zbabělci mívají nejdelší jména. Mé jméno znáš; víš tedy, že nejsem zbabělcem.«

»Nuže propusť oba zajaté bělochy a potýkej se pak s nimi poctivě!«

»Proč opovážili se přijíti k jezeru Krvavému? Musejí umříti.«

»Tedy umřeš také ty.«

»Černý Jelen řekl ti již, že nebojí se smrti, ano přeje si jí.«

»Proč?«

»Byl zajat ve svém vigvamu od bělocha, ztratil svou česť, nemůže žiti. Musí umříti; nebude ve hrobě pyšně, zpříma seděti na svém koni válečném, ověšen skalpy nepřátel, nýbrž ležeti bude v písku, rozerván zobáky smrdutých supů mrchožroutův.«

Slova ta pronesl rudoch klidně, ani brvou nehnuv, a přece zračila se v nich hluboká bolesť, bolesť bezměrná.

A dle svých náhledů řekl Černý Jelen pouhou pravdu. Bylať nesmírná hanba, že on, náčelník, unesen byl ze svého stanu, ze středu ozbrojených bojovníkův.

Shatterhand muže toho upřímně litoval, ale nedal na sobě znáti útrpnosť.

»Černý Jelen zasloužil takového osudu; mohl by však zůstati na živu, kdyby nařídil svým lidem, aby propustili oba bělochy,« vece Old Shatterhand.

Ale pyšně odbyl ho náčelník:

»Černý Jelen nemůže žíti, on přeje si smrti. Muč jej jakkoliv, ani nehlesne!«

»Toho neučiním; jsem křesťan. Nemučím ani zvířete, chci-li je