poslechli nařízení Shatterhandova. Když pečlivě byli zakryli zbraň Vinnetouovu, stiskl Apač dvakrát kohoutek. Zarachotily dvě rány a odrazily se o skalní stěny. Šošonové neviděli světla, nevěděli tudíž, kde bylo vystřeleno. Odpověděli jen pronikavými výkřiky.
Sotva Šošonové uslyšeli poplašné volání »nepřátelé, nepřátelé«, rychle se vzchopili a pátrali po nich. Oči jejich jen zvolna zvykaly tmě, Old Shatterhand a Vinnetou byli zatím již v bezpečí. Rudoši nespatřili tedy nikoho.
Nápadné však bylo jim, že nepřítel se neblížil. Snad mýlil se, kdo ohlašoval jim nepřátely. Od koho však pocházelo volání výstražné? Zajisté jen od stráže. Nejprve tedy té chtěli se zeptati, ale stráž odvolati s místa určeného přísluší náčelníkovi. Nutno tudíž nejprve s ním mluviti. Co však toho příčinou, že náčelník dosud klidně ve staně sedí?
Několik rudých bojovníků nahlédlo do stanu, ale shledali jej prázdný.
»Černý Jelen již odešel stráže se optat,« prohodil jeden.
»Můj bratr se mýlí,« odvětil jiný. »Náčelník nemohl přece stan opustiti, aniž jsme ho viděli.«
»Ale zde přece není.«»A pryč také býti nemůže.«
»Zmizel tedy z vůle zlého ducha.«
Tu prodral se řadou bojovníků do stanu starý jeden rudoch a pravil:
»Zlý duch může usmrtiti, neštěstí způsobiti, ale odstraniti bojovníka nemůže. Nevyšel-li náčelník ze stanu a přece-li zmizel, tedy jej — —«
Zarazil se. Až dosud odhrnut byl jen kus plachty, která dvéře zastupovala, ale teď odstranili ji docela; tak mohl oheň ozářiti celý vnitřek stanu.
»Uf,« zvolal starý bojovník, na zem pohlédnuv. »Náčelník byl unesen!«
Nikdo ani nehlesnul. Byloť k neuvěření, co stařík vyprávěl, přece však nesměli mu odporovati.
»Moji bratří mi nevěří?« řekl po chvilce. »Nechť všimnou si odepjaté tuto plachty a větviček v zemi zastrčených. Znám tohle znamení. Zanechal ho tu Nonpay-klama, jemuž běloši Old Shatterhand říkají. On zde byl a Černého Jelena uloupil.«
V tom zarachotily rány Vinnetouovy a rozvázaly jazyky Šošonův. Strašně zahulákali divoši.
