»Tady na zdi je to přibito, za každého muže pět dollarů bez nápojů.«
»To by bylo dvacet dollarů a budete-li dále tak píti, jako jste začal a dáte-li se při tom dokonce od novofundlanďana podporovati, tu musil bych, víno a ostatní nepočítaje, jenom za pivo tři sta marek zaplatiti. Děkuji uctivě! Našinec má přece také dobré hrdlo, ale u vás teče to jako otvory u sklepa. Vaše hrdlo je největší trhlina, jež vůbec existuje. Vytáhne celé moře a nemůže nikdy býti zanesena a ucpána.«
»A na místě u trhliny pumpujeme raději nemorálním způsobem Manichejce!« souhlasil modročervený vesele.
»Tak je to; ale do toho mi nic není. Ostatně stál jste asi nejméně u podobných pump.«
»Nemáme toho také zapotřebí,« podotkl Bohumír z Bouillonu. »Naše finanční konstituce nevykazuje žádných trhlin. V tomto ohledu vynikali jsme vždycky nad ostatní, což musím zde s velikým furore konstatovati. Tedy vašimi tělesnými a zamilovanými hosty nejsme více. To je dobře, neboť nyní můžeme se říditi dle své individuellní záliby a ne více dle vašeho měšce. Jak je to se soudkem, starý Methusaleme. O salamandru nemůže býti ovšem ani řeči; mohli bychom však jednou k vůli změně pokusiti se o tření Turnensticka.«
»Děkuji!« zvolal kapitán. »Nechci býti ještě více třen. Mám beztoho všude, kam se obrátím, jenom samou zlost. Což jsem nemluvil nejinádhernější čínštinou, aniž by mně byl hostinský chtěl rozuměti? To byl nejtrestuhodnější odboj proti mé hodnosti mandarinské. Ale holandštině mijnheerově rozuměl sklepník ihned!«.
