»Nejsme doma. Pili jsme německé pivo, nemýlím-li se, z pivovaru v Lesním zámečku u Drážďan. Toto pivo musí dvakrát projeti rovníkem. Což jste ještě nikdy neochutnal naše pivo tak daleko od domova?«
»Ne.«
»Nu, potom není divu, že jste se o dotyčné ceny nestaral.«
»Což vy jste to věděl?«
»Ano.«
»A tu jste žádal dvacetčtyři láhve! To je osmačtyřicet marek, jež proběhly hrdlem za necelých pět minut! Samotný váš pes propil osm marek; to jsou dva tolary dvacet grošů. Jaká to marnotratnost, když jste znal cenu!«
Dobrý Turnerstick byl vlastně šetrný muž, třeba ne žádný škudlil. Šedesát marek, pravím desettisíc li za pivo, to mu bylo přece jenom trochu mnoho; to ho rozzlobilo. Methusalem se zřetelem k tomu pravil klidným tonem: »Mé prostředky mi to dovolují. Ostatně byla to pitka na uvítanou, již nezamýšlím opětovati, a nemohl jsem věděti, že vezmete řád na sebe. Nyní myslím, že upustíte od úmyslu zaplatiti?«
Kapitán neodpověděl. Tvrdil že nechce ustoupiti, ale suma byla mu přece příliš vysoká. Mijnheer van Aardappelenbosch sledoval tuto scénu s velikým zájmem. Jeho znalost německé řeči mu dovolovala rozuměti každému slovu. Aby kapitánovi, jenž prve tak se chvástal a nyní s placením váhal, malou ťafku dal, pravil sklepníkovi, který ho obsluhoval: »Oppasser, ik zull mijn gelag betalen, maar in li — sklepníku, chci svůj řád zapraviti, ale v li!«
