»Na policii? Co pak máte s těmi pány tam ? Našel jste ztracený klíč od domu? Nebo máte býti trestán k vůli falšovanému čaji?«
Číňan nechal svůj cop jemně rukou proklouznouti, vytáhl bezbrvé obočí vzhůru a odpověděl závazným tonem: »Líbí se vám žertovali! Ye-Kin-Li nebude nikdy pokutu platiti, neboť všecko zboží je pravé, čisté a úžasně laciné. Obdržel jsem dopis z domova, jejž mám odevzdati. Jelikož jméno příjemce není v adresáři, musím se poptati v ubytovacím úřadě.«
»Toho není třeba, velectěný. Nejspolehlivější adresář je zde« — ukázal na své čelo — »nenazývají mne nadarmo Methusalemem. Mnoho se jich narodilo a mnoho jich zemřelo; tisíce jich přišlo jako zelené lišky a odešli jako bledí filistři; jenom já samojediný zůstal jsem státi jako skála v létajícím písku, a jejich jména jsou zapsána do análů mého genia, dosud netištěných. Kterak zní adressa?«
»Tak!«
Obchodník čajem vyňal dopis ze svého širokého rukávu a ukázal jej studentovi.
Jak známo používají Číňané rukávů jako kapes. Dopis neměl ani známky, ani razítka; došel tedy na všechen způsob do Německa jako vložka. Adressa napsaná štětcem, nikoli perem, zněla: »Učiteli obecné školy Josefovi Ferdinandu Steinovi nebo jeho příbuzným, dříve bytem v Horní ulici 12 přízemí.«
Student pohlížel zamyšleně a hlavou vrtě na papír.
»Hm!« řekl.
»Ten muž nenachází se tedy v adresáři?«
»Ne«.
